Přeskočit na obsah

Mnacakan Iskandarjan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mnacakan Iskandarjan
Osobní informace
Rodné jménoՄնացական Իսկանդարյան
Мнацакан Искандарян
Datum narození17. května 1967 (57 let)
Místo narozeníLeninakan Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
StátSovětský svaz
Arménie
Rusko
Sportovní informace
KlubGjumri
SKA Jerevan (vrch.)
CSKA Moskva (vrch.)
RWG Mömbris-Königshofen (budlg)
KSV 07 Witten (budlg)
TrenéřiKorjun Movsesjan (osob.)
Kategoriestřední váha
Zápasnický stylzápas řecko-římský
Účast na LOH1992, 1996
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2018
Přehled medailí
Olympijské kruhy Zápas na LOH
zlato LOH 1992 řecko-římský do 74 kg
Mistrovství světa v zápasu řecko-římském
zlato MS 1990 velterová váha
zlato MS 1991 velterová váha
zlato MS 1994 velterová váha
Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském
zlato ME 1991 velterová váha
zlato ME 1992 velterová váha
stříbro ME 1989 lehká váha

Mnacakan Iskandarjan (* 15. května 1967 Leninakan) je bývalý sovětský a arménský zápasníkklasik, olympijský vítěz z roku 1992, který od roku 1994 reprezentoval Rusko.

Sportovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Zápasení se věnoval od svých 11 let v rodném Gjumri (dříve Leninakan). Vrcholově se připravoval v armádní tréninkovém centru SKA v Jerevanu. Jeho osobním trenérem byl Korjun Movsesjan.[1] V sovětské mužské reprezentaci se prosazoval od konce osmdesátých let dvacátého století po boku Levona Džulfalakjana ve váze do 68 kg. Od roku 1990 startoval ve vyšší (velterové) váze do 74 kg. V roce 1992 byl vybrán do sjednoceného týmu postsovětských republik ke startu na olympijských hrách v Barceloně.[2] V základní skupině olympijského turnaje potvrdil roli favorita a bez většího zaváhání postoupil z prvního místa ve skupině do souboje o celkové první místo. Svého finálového soupeře Poláka Józefa Tracze porazil 6:3 na body a získal zlatou olympijskou medaili. Po olympijských hrách mu arménský sport nenabídl dobré podmínky pro přípravu, proto od roku 1994 startoval pod vlajkou Ruska. V roce 1996 uspěl v ruské olympijské nominaci pro start na olympijských hrách v Atlantě. Bez ztráty technického bodu prošel do pátého kola, kde po vyrovnaném boji prohrál s Kubáncem Filiberto Azcuyem těsně 4:5 na body a obsadil konečné 5. místo. Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Věnuje se trenérské práci.

Turnaj Sovětský svaz Arménie Rusko
1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996
20 21 22 23 24 25 26 27 28 29
-68 -74
Olympijské hry 1. 5.
Mistrovství světa 1. 1. ? 1. 4.
Mistrovství Evropy ? 2. ? 1. 1. ? 6.
MS nadějí 1.
  1. Archivovaná kopie. www.grb-22.narod.ru [online]. [cit. 2012-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-25. 
  2. Postsovětské republiky mimo pobaltských byly nuceny startovat pod sjednoceným týmem, protože jednotlivé národní olympijské výbory těchto zemí se v roce 1992 teprve utvářely. Mezinárodní olympijský výbor však v den startu olympiády povolil účastníkům startovat pod vlajkami svých zemí, resp. zemí kde se vrcholově připravovali. V případě zisku medaile byla vyvěšena vlajka jejich země a v případě vítězství hrála národní hymna.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]