Přeskočit na obsah

Pierre-Hugues Herbert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pierre-Hugues Herbert
Pierre-Hugues Herbert ve Vendée (2021)
Pierre-Hugues Herbert ve Vendée (2021)
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození18. března 1991 (33 let)
Místo narozeníSchiltigheim, Francie[1]
BydlištěDevelier, Švýcarsko[1]
Výška188 cm[1]
Hmotnost75 kg[1]
Profesionál od2010[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek9 227 032 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů100–126
Nejvyšší umístění36. místo (11. února 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2016, 2019)
French Open3. kolo (2018)
Wimbledon3. kolo (2016)
US Open2. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů218–101
Tituly23 ATP, 17 challengerů, 13 Futures
Nejvyšší umístění2. místo (11. července 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2019)
French Openvítěz (2018, 2021)
Wimbledonvítěz (2016)
US Openvítěz (2015)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůvítěz (2019, 2021)
Olympijské hry1. kolo (2016, 2020)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry1. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231114a14. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre-Hugues Herbert (* 18. března 1991 Schiltigheim) je francouzský profesionální tenista, který s krajanem Nicolasem Mahutem v letech 2015–2019 zkompletoval kariérní grandslam v mužské čtyřhře, tj. jako osmý pár historie vyhráli všechny čtyři majory. Společně triumfovali na US Open 2015, Wimbledonu 2016, French Open 2018 i 2021 a Australian Open 2019. Společně také ovládli Turnaj mistrů 2019 a 2021. V juniorské kategorii získal deblovou trofej ve Wimbledonu 2009. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet tři deblových turnajů. Na challengerech ATPokruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a třicet ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2019 na 36. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2016 na 2. místě. Trénuje ho otec Jean Roch Herbert.[1]

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 čtvrtfinálem světové skupiny proti České republice, v němž s Mahutem vyhráli pětisetovou čtyřhru nad párem Lukáš Rosol a Radek Štěpánek. Francouzi postoupili po vítězství 3:1 na zápasy. V Davis Cupu 2017 se stal členem vítězného týmu. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 11–1 ve čtyřhře.[3]

Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské čtyřhře vytvořil nejvýše nasazenou dvojici s Nicolasem Mahutem. Soutěž však opustili již v úvodním kole po dvousetové prohře od kolumbijského páru Juan Sebastián Cabal a Robert Farah. Ve smíšené soutěži byli s Kristinou Mladenovicovou turnajovými dvojkami. Poraženi však odešli v prvním kole od italské dvojice Roberta Vinciová a Fabio Fognini po nezvládnutém rozhodujícím supertiebreaku.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V juniorské čtyřhře Wimbledonu 2009 hrál po boku Němce Kevina Krawietza. Ve finále zdolali francouzský pár Julien Obry a Adrien Puget až v supertiebreaku dvoubodovým rozdílem. Ve dvouhře juniorů US Open 2009 se probojoval do semifinále, kde nestačil na pozdějšího australského vítěze Bernarda Tomica. Měsíc po newyorském majoru, v říjnu 2009, dosáhl kariérního maxima na juniorském kombinovaném žebříčku ITF, když mu patřila 9. příčka.

Profesionálem se stal v sezóně 2010. První turnaj série Masters odehrál na listopadovém BNP Paribas Masters 2013, kde jako postoupivší kvalifikant na úvod přehrál krajana Benoîta Paireho. Ve druhém však skončil na raketě světové dvojky a pozdějšího vítěze Novaka Djokoviće. Na konečném žebříčku ATP za rok 2013 ve dvouhře byl postaven na 106. místě.

V rámci nejvyšší grandslamové úrovně debutoval na French Open 2014, když do hlavní soutěže dvouhry obdržel divokou kartu. Z prvního kola však odešel od světové desítky Johna Isnera. O měsíc později prošel wimbledonskou kvalifikací 2014 díky třem výhrám nad Bornou Ćorićem, Danielem Kosakowskim a Miloslavem Mečířem mladším. V úvodním kole hlavní soutěže jej pak zdolal Američan Jack Sock, přestože vyhrál úvodní sadu v tiebreaku, aby zbylé tři ztratil.

Na říjnovém Swiss Indoors 2014, hraném v basilejské hale St. Jakobshalle postoupil z kvalifikace. V otevíracím duelu hlavní soutěže zůstal na jeho raketě krajan Édouard Roger-Vasselin, když o postupujícím rozhodla až zkrácená hra poslední sady. Ve druhé fázi jej však deklasovala světová dvojka Rafael Nadal, jemuž odebral pouze dva gamy.

Premiérový titul na okruhu ATP Tour dosáhl ve čtyřhře Rakuten Japan Open Tennis Championships 2014. Do hlavní soutěže tokijského turnaje postoupili s Polákem Michałem Przysiężnym až jako šťastný poražený pár z kvalifikace. V prvním kole překvapivě vyřadili nejlepší světovou dvojici bratrů Boba a Mika Bryanových v supertiebreaku. Ve finále přehráli druhý nasazený chorvatsko-brazilský pár Ivan Dodig a Marcelo Melo.

Na melbournském grandslamu Australian Open 2015 si zahrál mužské čtyřhry v páru s krajanem Nicolasem Mahutem. Ve čtvrtfinále na jejich raketách skončili turnajové dvojky Julien Benneteau a Édouard Roger-Vasselin. Mezi poslední čtveřicí párů podruhé porazili čtvrté nasazené Dodiga s Melem. Finálový duel však vyhrál – poprvé po padesáti šesti letech – italský pár Simone Bolelli a Fabio Fognini.[4]

První finále na okruhu ATP v singlu si zahrál na turnaji s tvrdým podkladem v americkém Winston-Salemu, když cestou do něj přešel přes Sergije Stachovskiho, Marcose Baghdatise, Aljaže Bedeneho, Pabla Carreña Bustu a Steva Johnsona. V něm byl však nad jeho síly Jihoafričan Kevin Anderson, se kterým prohrál ve dvou setech.[5]

Ve Wimbledonu se po výhrách v kvalifikaci nad Hansem Podlipnikem Castillem, Facundem Argüellem a Íñigem Cervantesem dostal do hlavní soutěže. V prvním kole přehrál po téměř třech hodinách v pěti setech Jihokorejce Hjona Čonga, když v posledním setu zvítězil 10–8. Ve druhém kole prohrál ve dvou setech s Bernardem Tomicem z Austrálie, hráčem, se kterým prohrál v semifinále juniorského US Open 2009.

V soutěži čtyřhry na zářijovém US Open získal společně s Nicolasem Mahutem premiérový grandslamový titul, když ve finále porazili britsko-australské turnajové osmičky Jamieho Murrayho s Johnem Peersem bez ztráty servisu po dvousetovém průběhu[6]

2016–2018

[editovat | editovat zdroj]

Do třetího kola grandslamové dvouhry se poprvé probojoval na Australian Open 2016, když zvládl postup z kvalifikačního turnaje. V prvním kole přehrál Španěla Pabla Andújara a ve druhém Američana startujícího na divokou kartu Noaha Rubina. Ve třetí fázi skončil na raketě devátého nasazeného krajana Jo-Wilfrieda Tsongy po třísetovém průběhu, když nezvládl dva tiebreaky.

Podání ve Wimbledonu 2016

S Nicolasem Mahutem nejdříve ovládl únorový ABN AMRO World Tennis Tournament 2016, aby následně získali tituly ze tří úvodních mastersů roku, když postupně vyhráli Indian Wells Masters 2016, Miami Miasters 2016 a Monte Carlo Rolex Masters. Bodový zisk následně přispěl k posunu vzhůru deblovým žebříčkem. V jeho vydání ze 6. června 2016, po vyřazení třetím kole debla na French Open 2016, dosáhl nového kariérního maxima, když mu patřilo 3. místo. Jeho spoluhráč Mahut se v dané aktualizaci stal historicky druhým francouzským mužem na čele světové klasifikace.[7]

Ve Wimbledonu 2016 se nejprve v singlové části dostal do třetího kola, kde ho vyřadil jeho spoluhráč ze čtyřhry Nicolas Mahut, se kterým se v deblu probojoval do finále, kde zdolali krajany Juliena Benneteaua a Édouarda Rogera-Vasselina a získali tak druhý společný Grand Slam.[8] Bylo to poprvé v historii, kdy měla tato wimbledonská soutěž ryze francouzské obsazení.

Debutovou výhru nad členem elitní světové desítky zaznamenal ve čtvrtfinále rotterdamského ABN AMRO World Tennis Tournament 2017, když vyřadil osmého hráče pořadí Dominica Thiema ve dvou setech. Následně však skončil na raketě třetího nasazeného Belgičana Davida Goffina.

Třetí grandslamový vavřín ze čtyřhry přidal s Mahutem na French Open 2018. Ve finále za 1.40 hodin zdolali rakousko-chorvatské turnajové dvojky Olivera Maracha a Mateho Paviće. Ve druhé sadě přitom odvrátili čtyři setboly a zápas následně ukončili v tiebreaku. Stali se tak třetí francouzskou dvojicí, která triumfovala na Roland Garros, když navázali na vítězství Henriho Lecontea s Yannickem Noahem (1984) a Juliena Benneteaua s Édouardem Rogerem-Vasselinem (2014).[9]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 6 (5–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2015 Australian Open tvrdý Francie Nicolas Mahut Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini
4–6, 4–6
Vítěz 2015 US Open tvrdý Francie Nicolas Mahut Spojené království Jamie Murray
Austrálie John Peers
6–4, 6–4
Vítěz 2016 Wimbledon tráva Francie Nicolas Mahut Francie Julien Benneteau
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–4, 7–6(7–1), 6–3
Vítěz 2018 French Open antuka Francie Nicolas Mahut Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 2019 Australian Open tvrdý Francie Nicolas Mahut Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
6–4, 7–6(7–1)
Vítěz 2021 French Open (2) antuka Francie Nicolas Mahut Kazachstán Alexandr Bublik
Kazachstán Andrej Golubjev
4–6, 7–6(7–1), 6–4

Finále na Turnaji mistrů

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 3 (2–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek finále
Finalista 2018 Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut USA Mike Bryan
USA Jack Sock
7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz 2019 Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 6–4
Vítěz 2021 Turín, Itálie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–4, 7–6(7–0)

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (5–1 Č)
Turnaj mistrů (2–1 Č)
ATP Tour Masters 1000 (7–2 Č)
ATP Tour 500 (6–0 Č)
ATP Tour 250 (0–4 D, 3–5 Č)

Dvouhra: 4 (0–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek finále
Finalista 1. 29. srpna 2015 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Francie Kevin Anderson 4–6, 5–7
Finalista 2. 30. září 2018 Šen-čen, Čína tvrdý Japonsko Jošihito Nišioka 5–7, 6–2, 4–6
Finalista 3. 10. února 2019 Montpellier, Francie tvrdý (h) Francie Jo-Wilfried Tsonga 4–6, 2–6
Finalista 4. 14. března 2021 Marseille, Francie tvrdý (h) Rusko Daniil Medveděv 4–6, 7–6(7–4), 4–6

Čtyřhra: 32 (23–9)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek finále
Vítěz 1. 5. října 2014 Tokio, Japonsko tvrdý Polsko Michał Przysiężny Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo
6–3, 6–7(3–7), [10–5]
Finalista 1. 31. ledna 2015 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Francie Nicolas Mahut Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini
4–6, 4–6
Finalista 2. 13. června 2015 Rosmalen, Nizozemsko tráva Francie Nicolas Mahut Chorvatsko Ivo Karlović
Polsko Łukasz Kubot
2–6, 6–7(9–11)
Vítěz 2. 21. června 2015 Queen's Club, Londýn, Velká Británie tráva Francie Nicolas Mahut Polsko Marcin Matkowski
Srbsko Nenad Zimonjić
6-2, 6-2
Vítěz 3. 12. září 2015 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Francie Nicolas Mahut Spojené království Jamie Murray
Austrálie John Peers
6–4, 6–4
Finalista 3. 27. září 2015 Mety, Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Polsko Łukasz Kubot
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–2, 3–6, [7–10]
Vítěz 4. 19. března 2016 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Francie Nicolas Mahut Kanada Vasek Pospisil
USA Jack Sock
6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 5. 2. dubna 2016 Miami, Spojené státy tvrdý Francie Nicolas Mahut Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
5–7, 6–1, [10–7]
Vítěz 6. 17. dubna 2016 Monte Carlo, Monako antuka Francie Nicolas Mahut Brazílie Bruno Soares
Spojené království Jamie Murray
4–6, 6–0, [10–6]
Vítěz 7. 19. června 2016 Queen's Club, Londýn, Velká Británie (2) tráva Francie Nicolas Mahut Austrálie Chris Guccione
Brazílie André Sá
6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 8. 9. července 2016 Wimbledon, Londýn, Velká Británie tráva Francie Nicolas Mahut Francie Julien Benneteau
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–4, 7–6(7–1), 6–3
Finalista 4. 23. října 2016 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Kanada Daniel Nestor
Francie Édouard Roger-Vasselin
4–6, 4–6
Finalista 5. 6. listopadu 2016 Paříž, Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz 9. 21. května 2017 Řím, Itálie antuka Francie Nicolas Mahut Chorvatsko Ivan Dodig
Španělsko Marcel Granollers
4–6, 6–4, [10–3]
Vítěz 10. 13. srpna 2017 Montreal, Kanada tvrdý Francie Nicolas Mahut Indie Rohan Bopanna
Chorvatsko Ivan Dodig
6–4, 3–6, [10–6]
Vítěz 11. 20. srpna 2017 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Francie Nicolas Mahut Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
7–6(8–6), 6–4
Finalista 6. 6. ledna 2018 Puné, Indie tvrdý Francie Gilles Simon Nizozemsko Robin Haase
Nizozemsko Matwé Middelkoop
6–7(5–7), 6–7(5–7)
Vítěz 12. 18. února 2018 Rotterdam, Nizozemsko (3) tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
2–6, 6–2, [10–7]
Vítěz 13. 9. června 2018 French Open, Paříž, Francie antuka Francie Nicolas Mahut Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
6–3, 7–6(7–4)
Finalista 7. 18. listopadu 2018 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut USA Mike Bryan
USA Jack Sock
7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz 14. 5. ledna 2019 Dauhá, Katar tvrdý Belgie David Goffin Nizozemsko Robin Haase
Nizozemsko Matwé Middelkoop
5–7, 6–4, [10–4]
Vítěz 15. 26. ledna 2019 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Francie Nicolas Mahut Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
6–4, 7–6(7–1)
Vítěz 16. 3. listopadu 2019 Paříž, Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Rusko Karen Chačanov
Rusko Andrej Rubljov
6–4, 6–1
Vítěz 17. 17. listopadu 2019 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 6–4
Vítěz 18. 16. února 2020 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Finsko Henri Kontinen
Německo Jan-Lennard Struff
7–6(7–5), 4–6, [10–7]
Vítěz 19. 18. října 2020 Kolín na Rýnem, Německo tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 6–4
Finalista 8. 23. května 2021 Lyon, Francie antuka Francie Nicolas Mahut Monako Hugo Nys
Německo Tim Pütz
4–6, 7–5, [8–10]
Vítěz 20. 13. června 2021 French Open, Paříž, Francie (2) antuka Francie Nicolas Mahut Kazachstán Alexandr Bublik
Kazachstán Andrej Golubjev
4–6, 7–6(7–1), 6–4
Vítěz 21. červen 2021 Queen's Club, Londýn, Velká Británie (3) tráva Francie Nicolas Mahut Austrálie John Peers
USA Reilly Opelka
6–4, 7–5
Finalista 9. 7. listopadu 2021 Paříž, Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Nový Zéland Michael Venus
Německo Tim Pütz
3–6, 7-6(7-4), [11-13]
Vítěz 22. 21. listopadu 2021 Turnaj mistrů, Turín, Itálie (2) tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–4, 7–6(7–0)
Vítěz 23. 6. února 2022 Montpellier, Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Spojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
4–6, 7–6(7–3), [12–10]

Tituly na challengerech ATP

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (4 D; 17 Č)

Dvouhra (4 tituly)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 10. února 2014 Quimper, Francie tvrdý (h) Francie Vincent Millot 7-6(7-5), 6-3
2. 10. listopadu 2014 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h) Turecko Marsel İlhan 6–2, 6-3
3. 14. února 2016 Bergamo, Itálie tvrdý Bělorusko Jegor Gerasimov 6–3, 7–6(7–5)
4. 26. září 2016 Orleans, Francie tvrdý (h) Slovensko Norbert Gombos 7–5, 4–6, 6–3

Čtyřhra (17 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 24. října 2010 Orléans, Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Renavand Francie Sébastien Grosjean
Francie Nicolas Mahut
7–6(7–3), 1–6, [10–6]
2. 6. března 2011 Cherbourg, Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Renavand Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
3–6, 6–4, [10–5]
3. 11. září 2011 Saint-Rémy, Francie tvrdý Francie Édouard Roger-Vasselin Francie Arnaud Clément
Francie Nicolas Renavand
6–0, 4–6, [10–7]
4. 23. října 2011 Orléans, Francie (2) tvrdý (h) Francie Nicolas Renavand Česko David Škoch
Itálie Simone Vagnozzi
7–5, 6–3
5. 12. února 2012 Quimper, Francie tvrdý (h) Francie Maxime Teixeira Německo Dustin Brown
Spojené království Jonathan Marray
7–6(7–5), 6–4
6. 1. dubna 2012 Le Gosier, Francie tvrdý (h) Francie Albano Olivetti Austrálie Paul Hanley
Austrálie Jordan Kerr
7–5, 1–6, [10–7]
7. 13. dubna 2013 Itajaí, Brazílie antuka Austrálie James Duckworth Brazílie Guilherme Clezar
Francie Fabricio Neis
7–5, 6–2
8. 14. července 2013 San Benedetto, Itálie antuka Francie Maxime Teixeira Itálie Alessandro Giannessi
Portugalsko João Sousa
6–4, 6–3
9. 7. září 2013 Saint-Rémy, Francie (2) tvrdý Francie Albano Olivetti Francie Marc Gicquel
Francie Josselin Ouanna
6–3, 6–7(5–7), [15–13]
10. 16. února 2014 Quimper, Francie (2) tvrdý (h) Francie Albano Olivetti Chorvatsko Toni Androić
Chorvatsko Nikola Mektić
6–4, 6–3
11. 3. května 2014 Tunis, Tunisko antuka Kanada Adil Shamasdin Nizozemsko Stephan Fransen
Nizozemsko Jesse Huta Galung
6–3, 7–6(7–5)
12. 6. září 2014 Saint-Rémy, Francie (3) tvrdý Rusko Konstantin Kravčuk Francie David Guez
Francie Martin Vaïsse
6–1, 7–6(7–3)
13. 9. listopadu 2014 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h) Francie Nicolas Mahut Německo Tobias Kamke
Německo Philipp Marx
6–3, 6–4
14. 21. února 2016 Vratislav, Polsko tvrdý (h) Francie Albano Olivetti Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Antonio Šančić
6–3, 7–6(7–4)
15. srpen 2020 Praha, Česko antuka Francie Arthur Rinderknech Česko Zdeněk Kolář
Česko Lukáš Rosol
6–3, 6–4
16. říjen 2021 Orleans, Francie tvrdý Francie Albano Olivetti Francie Antoine Hoang
Francie Kyrian Jacquet
6–2, 2–6, [11–9]
17. březen 2022 Biel, Švýcarsko tvrdý (h) Francie Albano Olivetti Indie Purav Radža
Indie Ramkumar Ramanathan
6–3, 6–4

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pierre-Hugues Herbert na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Pierre-Hugues Herbert na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20200701a1. července 2020
  2. Pierre-Hugues Herbert na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231114a14. listopadu 2023
  3. Pierre-Hugues Herbert na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20231113a13. listopadu 2023
  4. ZABLOUDIL, Luboš. Grandslamovou čtyřhru mužů vyhrála poprvé italská dvojice: Bolelli s Fogninim. tenisportal.cz [online]. 2015-01-31 [cit. 2015-02-01]. Dostupné online. 
  5. ZABLOUDIL, Luboš. Anderson zastavil Herberta a získal svůj třetí titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-08-29 [cit. 2015-08-31]. Dostupné online. 
  6. POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem dobyli čtyřhru na US Open a slaví první grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-12 [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. 
  7. Nicolas Mahut devient numéro 1 mondial du double, 30 ans après Noah [online]. Eurosport, 2016-06-04 [cit. 2016-06-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem ve Wimbledonu získali druhý grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2016-07-09 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. 
  9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Herbert s Mahutem na domácím French Open ovládli třetí grandslam [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-09 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]