Přeskočit na obsah

Ryhor Baradulin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ryhor Ivanavič Baradulin
Rodné jménoРыгор Іванавіч Барадулін
Narození24. února 1935
Haradok 2
Úmrtí2. března 2014 (ve věku 79 let)
Minsk
Příčina úmrtísrdeční selhání
Místo pohřbeníUšačy
Povoláníesejista, překladatel, spisovatel, básník, autor dětské literatury a literární kritik
StátBěloruskoBělorusko Bělorusko
Alma materFilozofická fakulta Běloruské státní univerzity
Žánrverš, epická poezie, esej a duchovní poezie
OceněníCena Leninského komsomolu Běloruské SSR (1976)
Literární cena Janky Kupaly (1976)
Národní básník Běloruska (1992)
Medaile Františka Skoriny
Řád cti
… více na Wikidatech
Politická příslušnostBěloruská lidová fronta
Manžel(ka)Valjancina Baradulinová
DětiIlona Ryhorauna Baradulinová
RodičeIvan Ryhoravič Baradulin a Kulina Andrejeuna Baradulinová
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ryhor Baradulin

Ryhor Baradulin (24. února 1935 Haradok, Běloruská SSR, SSSR2. března 2014) byl běloruský publicista, redaktor, překladatel a básník, navržený v roce 2006 na Nobelovu cenu.

Narodil se ve Vušackém regionu ve Vitebské oblasti a jeho venkovský původ ovlivnil jeho životní i umělecký vývoj. Jeho život poznamenaly traumatické zážitky z konce třicátých let a z války, kdy se jako dítě dokonce ocitl sám na obklíčeném území. Jeho otec zahynul jako velitel partyzánského oddílu. Matka, která vystavěla znovu jejich dům ve zničené vesnici, ho seznámila s jazykem, s lidovými písněmi a zvyky, s náboženstvím.

Vystudoval Běloruskou státní univerzitu v Minsku (1959) a stal se novinářem, později působil mimo jiné jako redaktor literárního časopisu Polymja. I jako obyvatel velkoměsta zůstal věrný venkovu, kde se zachovala navzdory násilné rusifikaci běloruština i různá nářečí. Přátelil se se spisovatelem Vasilem Bykavem.

Do literárního života vstoupil jako představitel básnické mládeže padesátých let. První verše začal publikovat časopisecky v roce 1954, a první sbírku vydal v roce 1959. Jeho dílo, pro něž je typické žánrové bohatství (lyrika, poémy, satiry, humorné verše, knížky pro děti, literární kritika, eseje), prozrazuje svůj původ v lidové tradici a vyznačuje se srozumitelností až prostotou a zájmem o spirituální hodnoty lidské existence. Jeho reflexívní lyrika se během let stále hlouběji zduchovňuje. V posledních desetiletích psal také duchovní poezii, parafráze modliteb a biblických textů (žalmů aj.) Od mládí provázejí jeho poezii i válečné motivy a otázka lidské odpovědnosti za sebe i za druhé. V roce 1982 pobýval v Československu, což inspirovalo jeho cyklus veršů Gotika topolů (1982). Baradulin obdržel řadu cen za literaturu a v roce 1992 byl jmenován národním básníkem Běloruska. V roce 2006 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu za životní dílo a za sbírku duchovní lyriky Ksty (Kříže), kterou vydala roku 2005 římskokatolická farnost sv. Šimona a Heleny v Minsku.

Úsilím o obohacení běloruského jazyka je vedena i jeho rozsáhlá překladatelská činnost (Adam Mickiewicz, Marc Chagall, Boris Pasternak, Bulat Okudžava, Karol Wojtyła).

V roce 2006 vyšel pod názvem Žít! český výbor z Baradulinova díla v překladu Františky Sokolové (Národní knihovna ČR).

  • Maladzik nad stepam (Měsíc nad stepí, 1959),
  • Nahbom (Plnými doušky, 1963),
  • Adam i Jeva (Adam a Eva, 1968),
  • Rum (Rumiště, 1974),
  • Svjata pčely (Včelí svátek, 1975),
  • Belaja jablynja hromu (Bílá jabloň hromu, 1979)
  • Samota palomnictva (Osamělost putování, 1990)
  • Milasernasc´ plachi (Milosrdnost popravčího špalku, 1992)
  • Treba doma byvac´ čascej (Člověk by měl být častěji doma, 1993)
  • Jevanhelle ad Mamy (Evangelium podle mámy, 1995)
  • Bosaja zorka (Bosá hvězda, 2000)
  • Kali rukajucca dušy (2003) - ve spoluautorství s Vasilem Bykavem
  • Ksty (Kříže, 2005)
  • Runy Perunavy (Runy Perunovy, 2006)
  • Vybranyja tvory u dvuch tamach I-II (Vybrané spisy ve dvou svazcích, 1984)
  • Zbor tvorau I-III (Sebrané spisy I-III, 1998-1999)
  • Žít! (český výbor, 2006)

Je zastoupen např. v antologii Krasa i sila. Antalohija belaruskaj paezii XX stahoddzja (2003)

Svíce
trhavě pocukávající
planoucím víčkem:
v horoucím oku zapadlé smítko
strašlivého nářku.
Kříž opět znovu opakuje
postavu Krista.
Kráčejí staří, pochýleni
jako svěšené klasy
ze kterých dávno už
povyzobána zrna...

Ryhor Baradulin, Kuropaty

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]