Přeskočit na obsah

Stanislav Kolíbal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Akad. soch. Stanislav Kolíbal
Narození11. prosince 1925 (98 let)
Československo Orlová, Československo
VzděláníVŠUP v Praze
Divadelní fakulta AMU
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísochař a grafik, vysokoškolský pedagog
Manžel(ka)Vlasta Prachatická
DětiMarkéta Prachatická
Pavel Kolíbal
HnutíUB 12
OceněníCena Michala Ranného (2003)
medaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2005)
Čestné občanství hlavního města Prahy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Stanislav Kolíbal, (foto: Jiří Jiroutek)

Stanislav Kolíbal (* 11. prosince 1925, Orlová) je český sochař, malíř, scénograf, ilustrátor a pedagog.

V letech 19451951 vystudoval VŠUP v Praze, jeho profesorem byl Antonín Strnadel. V letech 1951–1954 studoval scénografii u prof. František Tröstera na DAMU v Praze. Zde také působil do roku 1959 jako pedagog. Od roku 1954 je členem Umělecké besedy. Mezi léty 19601970 byl členem umělecké skupiny UB 12, kterou spoluzakládal. Svá díla vystavoval od roku 1943, samostatně od roku 1949. Začínal jako malíř, ilustrátor, typograf a scénograf, v 60. letech začal dělat abstraktní prostorové objekty, kterým se věnuje dosud. Grafickému designu se věnoval i v dalších létech.

V letech 1990–1993 vyučoval jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru socha – instalace[1]. V roce 2019 reprezentoval Českou republiku na Bienále moderního umění v Benátkách, zároveň spolupracoval s Národní galerií v Praze, pro niž připravil výstavu Ozvěny Benátského bienále[2].

Patří k významným představitelům českého konceptuálního umění a geometrické abstrakce.

Mezi jeho monumentální díla patří trojrozměrné objekty a prostorové kompozice ze sádry, kovu či dřeva, například

Zastoupení ve sbírkách (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Svými pracemi je zastoupen ve sbírkách tří desítek světových muzeí a galerií, včetně pařížského Louvru a Centre Pompidou, Metropolitního muzea a Brooklynského muzea v New Yorku, MUMOK ve Vídni, Muzeí v Bochumi, Grenoblu, Poitiers, Torontu, Budapešti nebo Lodži.

Zastoupení v českých sbírkách

[editovat | editovat zdroj]
St. Kolíbal se svým synem Pavlem (vlevo) při přípravě své výstavy v Muzeu umění Benešov zaměřené na grafický design.

Samostatné výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • Kolíbal - Osobnosti českého grafického designu, Muzeum umění a designu Benešov, 2003
  • Stanislav Kolíbal: Knihy a stavby, Museum Kampa, 5. listopadu 2022 - 12. února 2023[5]

Skupinové výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • 2017 GENERATION ONE : První generace české postmoderny, Zámecký pivovar Litomyšl, 16. 6. – 6.7. 2017, kurátoři: David Železný a Federico Díaz, pořadatel: BOHEMIAN HERITAGE FUND a Cermak Eisenkraft[6]
  • 2019 Doba plastová, Východočeská galerie v Pardubicích, Zámek, Pardubice, 26. června – 6. října 2019[7][8]


  1. Přehled pedagogů AVU od roku 1990. www.avu.cz [online]. [cit. 2012-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-31. 
  2. https://www.ngprague.cz/udalost/256/ozveny-benatskeho-bienale-stanislav-kolibal
  3. a b Čestní občané 2020. Šestka (noviny městské části Praha 6). Praha 6: Úřad městské části Praha 6, 2020-10-01, s. 10, 11. Registrační číslo MK ČR: 13180. 
  4. Čestné občanství Městské části Praha 6 [online]. Úřad městské části Praha 6, 2020-10 [cit. 2020-10-01]. Dostupné online. 
  5. Stanislav Kolíbal: Knihy a stavby • Museum Kampa [online]. [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. 
  6. GENERATION ONE : První generace české postmoderny [online]. Smetanova Litomyšl, o.p.s., 2017-06-16 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. 
  7. Doba plastová [online]. Východočeská galerie v Pardubicích [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-20. 
  8. Dobu plastovou nabídne galerie na zámku, Dům U Jonáše se na léto zavře. www.pardubickykraj.cz [online]. Pardubický kraj, 2019-06-21 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Paris 1970, p. 156-157
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001, díl V., (Ka–Kom), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2000, s. 323.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]