Přeskočit na obsah

Třída Italia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Italia
Italia
Italia
Obecné informace
UživatelItalské královské námořnictvo
Typbarbetová bitevní loď
Lodě2
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Caio Duilio
Nástupcetřída Ruggiero di Lauria
Technické údaje Italia[1]
Výtlak13 678 t (standardní)
15 407 t (plný)
Délka124,7 m (max.)
Šířka22,5 m
Ponor8,75 m
Pohon24 kotlů, 4 parní stroje
11 986 hp
Palivouhlí
Rychlost17,8 uzlu
Dosah5000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka669
Výzbroj3× 432mm kanón (1×2, 1×1)
7× 149mm kanón (7×1)
4× 120mm kanón (4×1)
4× 350mm torpédomet
Pancíř480mm citadela
100mm paluba
102mm velitelská věž
Technické údaje Lepanto
Výtlak13 336 t (standardní)
15 649 t (plný)
Šířka22,3 m
Ponor9,39 m
Pohon8 kotlů, 2 parní stroje
15 797 hp
Rychlost18,4 uzlu
Výzbroj4× 432mm kanón (2×2)
8× 152mm kanón (8×1)
4× 120mm kanón (4×1)
4× 350mm torpédomet

Třída Italia byla třída barbetových bitevních lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1885–1921. V pomocných rolích byly ve službě za první světové války. V době svého dokončení to byly největší a nejrychlejší bitevní lodě světa.[2]

Italský konstruktér Benedetto Brin navrhl velká a rychlá plavidla postrádající obvyklý boční pancéřový pás. Pancéřování chránilo pouze vybrané části plavidla. Zajímavostí je, že jedno plavidlo mohlo na své palubě přepravit celou pěší divizi s 10 000 vojáky. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. V letech 1876–1887 plavidla postavily italské loděnice Castellamare di Stabia a Orlando Livorno.[2]

Jednotky třídy Italia:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Italia Castellamare di Stabia 3. ledna 1876 29. září 1880 16. října 1885 V letech 1909–1914 cvičná loď. Roku 1914 krátce strážní loď v Tarentu. Od dubna 1915 do prosince sloužila v Brindisi jako plovoucí baterie. Vyřazena 1921.
Lepanto Orlando Livorno 4. listopadu 1876 17. března 1883 16. srpna 1887 V letech 1902–1910 cvičná loď, v letech 1910–1912 depotní loď v La Spezia. Roku 1912 vyřazena a roku 1913 reaktivována jako pomocná loď. Vyřazena 1914. Sešrotována.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Základní uspořádání třídy
Hlavní kanóny bitevní lodě Italia

Hlavní výzbroj bitevní lodě Italia představovaly dva 432mm/26 kanóny Modelu 431C a jeden 432mm/27 kanón Modelu 431B, umístěné v barbetách ve středu trupu. Doplňovalo je sedm 149mm kanónů, čtyři 120mm kanóny a čtyři 350mm torpédomety. Hlavní výzbroj její sesterské lodě Lepanto tvořily čtyři 432mm kanóny Modelu 431B, které doplňovalo osm 152mm kanónů, čtyři 120mm kanóny a čtyři 350mm torpédomety. Během služby byla dále posilována lehká výzbroj.

Pohonný systém tvořilo dvacet čtyři kotlů a čtyři parní stroje o výkonu 11 986 hp (Lepanto: 15 797 hp), které poháněly čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,8 uzlu (Lepanto: 18,4 uzlu). Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

  1. a b ITALIA battleships (1885 - 1887) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 341. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]