nabít

From na- +‎ bít.

• IPA^(key): [ˈnabiːt]

• Audio:

  (file)

nabít pf (imperfective nabíjet)

1. to charge (to cause to take on an electric charge)

   Antonym: vybít

• “nabíti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “nabíti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “nabít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)