Markéta Uherská

uherská princezna, řeholnice a světice

Svatá Markéta Uherská (27. ledna 1242, pevnost Klis18. ledna 1270/1271, Markétin ostrov) byla uherská princezna a řeholnice, dcera uherského krále Bély IV. a byzantské princezny Marie Laskariny. Za svatou byla prohlášena v roce 1943, svátek slaví 18. ledna. Je neteří sv. Alžběty Durynské a sestrou sv. Kingy Polské a bl. Jolanty Polské.

Svatá
Markéta Uherská
řeholnice
Narození27. ledna 1242
Klis
Úmrtí18. ledna 1270 (27 let)
Markétin ostrov
Svátek18. ledna
RodičeBéla IV. Uherský a Marie Laskarina
Státní občanstvíMaďarsko
Řáddominikánky
Vyznáníkatolická církev
Blahořečena28. července 1789 papežem Piem VI.
Svatořečena19. listopadu 1943 papežem Piem XII.
Uctívána církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributylilie, kniha, řeholní oděv
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášterní dětství

editovat
 
Náhrobek sv. Markéty

Markéta se narodila ve vsi Klis na území dnešního Chorvatska v období tatarských vpádů do Uher a mocenských sporů Arpádovců se sousedními Babenberky.

První vidění prý měla již ve dvou letech,[1] kdy předpověděla smrt rakouského vévody Fridricha a otcovu porážku v bitvě na Litavě.

Jako tříletá byla svěřena do dominikánského kláštera ve Veszprému. v roce 1252 odešla Markéta s celým konventem do nově založeného kláštera na Zaječím ostrově na Dunaji. Postupem let se Markéta vyvinula v silnou a asketickou osobnost pravidelně odmítající mnohé vznešené nápadníky. Mezi odmítnutými byli Přemysl Otakar II.,[2] Lev Haličský, Karel I. z Anjou a další.[zdroj?]

Zemřela v necelých třiceti letech pravděpodobně na tyfus.

...tehdy za takovýchto okolností, ač v duchu ochotna snášet vše pro jméno Kristovo, zemdlela na těle natolik, že cítila, že je odsouzena k smrti, a řekla své představené a některým starším sestrám, že jí již nadchází blízké odloučení od těla. A to se také stalo: Světice žila již sotva pár dnů a schvácena horečkou třináctého dne své nemoci poručila za přítomnosti mnoha bratří a sester svou duši Stvořiteli a zesnula v pokoji léta Páně 1271, svého vlastního života léta devětadvacátého, osmnáctého ledna.[3]

Vývod z předků

editovat

Reference

editovat
  1. Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 156. 
  2. Legendy a kroniky, str. 161
  3. Legendy a kroniky, str. 163

Literatura

editovat
  • Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. 
  • POLEHLA, Petr; KUBÍN, Petr, a kol. Církev, žena a společnost ve středověku : sv. Anežka Česká a její doba. Ústí nad Labem: Oftis, 2010. 213 s. ISBN 978-80-7405-082-4. 
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat