Přeskočit na obsah

Jan Hladík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Hladík (rozcestník).
Jan Hladík
Jan Hladík (2012)
Jan Hladík (2012)
Narození21. května 1927 nebo 21. března 1927
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí3. června 2018 (ve věku 91 let) nebo 27. května 2018 (ve věku 91 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánítextilní výtvarník, grafik, malíř, ilustrátor
PříbuzníJenny Hladíková
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Hladík (21. května 1927 Praha[1] – 3. června 2018 Praha)[2] byl český grafik, textilní výtvarník, malíř a ilustrátor.

Život

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1942–1944 studoval na Státní grafické škole v Praze u prof. Jaroslava Vodrážky a prof. Karla Müllera[1], jeho spolužáky byli Václav Sivko, Vladimír Fuka, Mikuláš Medek.[2] V roce 1945 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde si jej pak do svého ateliéru užité malby a textilního výtvarnictví vybral prof. A. Fišárek. Se studenty jeho ateliéru podnikl r. 1947 měsíční poznávací zájezd za současným francouzským a světovým uměním do Paříže a Bretaně. Studia ukončil roku 1950 diplomovou prací - kolekcí dekoračních látek zhotovených technikou filmtisku.

Po komunistickém převratu 1948 byla rodina pronásledována.[2] Jan Hladík byl povolán na vojnu do pracovního lágru PTP, rodinný majetek byl konfiskován, otec Jana Hladíka později zatčen a vězněn. Po úrazu elektrickým proudem během vojenské služby a návratu do civilu i přes podporu prof. Fišárka těžko hledal zakázky v oboru textilní tvorby. Privátně tvořil grafiky, kresby a keramiku, občas ilustroval knihy.[2]

Roku 1955 se oženil s Jenny Hršelovou a vrátil se k textilní tvorbě. Pro výstavu nově ustavené Skupiny 7 (1958) utkal první tapiserie[2] s abstraktními motivy podle vlastních grafických předloh. Souběžně s tvorbou autorských tapiserií, které se od roku 1959 staly jeho stěžejním výtvarným projevem, tvoří grafické listy (dřevořezy, linoryty, lepty a zejména kombinované techniky využívající asambláže), kresby temperou a olejomalby.

V roce 1960 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců (SČVU) a vystavoval textilní díla na trienále v Miláně. Roku 1963 měl první samostatnou výstavu v Praze a roku 1965 byl poprvé pozván na mezinárodní bienále tapiserie v Lausanne[2], kam pak byl vybrán ještě v letech 1967, 1969, 1977 a 1979. Stal se jedním ze zakladatelů Assotiation Pierre Pauli (1979).[1] Přátelství s Josefem Topolem a herci Divadla za branou jej počátkem 70. let inspirovalo k tvorbě tapiserií s divadelními scénami (Tomášová, Tříska).

Grafickou tvorbu poprvé vystavil roku 1970 (členem SČUG Hollar od r. 1967)[1], těsně před likvidačním zásahem režimu do činnosti spolku a uzavřením výstavní síně.[3] Jeho druhá samostatná výstava grafiky se uskutečnila po pádu komunistického režimu roku 1989 až v roce 2002.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Grafika, kresba, malba

[editovat | editovat zdroj]

První kresby a grafické listy vytvořené koncem války na střední škole byly studiemi kubistických principů malby a konstrukce obrazu[1], ovlivněné zejména B. Kubištou. Monografii Bohumila Kubišty přinesl v roce 1944 Janu Hladíkovi jeho spolužák Mikuláš Medek.[4] Cesta do Paříže r. 1947 a přímá zkušenost s výtvarnými díly surrealistů, Picassa, Braqua a dalších malířů vedla k postupnému uvolnění výtvarného projevu a koncem 50. let vznikají vedle figurálních kreseb a malby i první abstraktní grafické listy.


  • Kubistická kompozice, lept, 1945
    Kubistická kompozice, lept, 1945
  • Kompozice, suchá jehla 24 x 24 cm, 1964
    Kompozice, suchá jehla 24 x 24 cm, 1964
  • Blíženci, kombinovaná technika, 1965
    Blíženci, kombinovaná technika, 1965
  • Jizva, kombinovaná technika 75 x 53 cm, 1968
    Jizva, kombinovaná technika 75 x 53 cm, 1968
  • Alberto Giacometti (lept)
    Alberto Giacometti (lept)

Od poloviny 60. let lze Hladíkovy práce zařadit do proudu nové figurace s přesahy směrem k materiálové abstrakci. Tehdy vznikla ucelená série rozměrných monotypů kombinujících malbu olejem s útržky textilu a jiných materiálů, často na nekonvenčních kovových matricích (zrezivělé kusy plechu, kruhové terče značek)

  • Monotyp, 1963
    Monotyp, 1963
  • Struktury, monotyp, 1964
    Struktury, monotyp, 1964
  • Rozpažení 2, monotyp, 1964
    Rozpažení 2, monotyp, 1964
  • V mlze, monotyp 50 x 42 cm, 1964
    V mlze, monotyp 50 x 42 cm, 1964
  • Úlek, monotyp 50 x 42 cm, 1967
    Úlek, monotyp 50 x 42 cm, 1967

Motivy grafik i temperových kreseb sahají od existenciálních situací (Stopy, Propast, Rozpad) a podivných figur (Požírači, Velký a malý, Groteska) až k abstraktním motivům (V kruhu, V ploše, Jizva, Kompozice).

V 70. letech Jan Hladík tvorbu grafiky přerušuje a vrací se k ní opět až po roce 1989, převážně technikou suché jehly. V té době vzniká také řada olejomaleb na grafických matricích.

  • Bez názvu, lavírovaná kresba, 1963
    Bez názvu, lavírovaná kresba, 1963
  • Dramatická situace (1966), tempera na papíře
    Dramatická situace (1966), tempera na papíře
  • Kompozice (1972), tempera na papíře
    Kompozice (1972), tempera na papíře
  • Modrá figura, olej na plátně 200 x 90 cm, 1962
    Modrá figura, olej na plátně 200 x 90 cm, 1962
  • Figura, K.T., olej na kartonu, 59 x 33 cm, 1969-2010
    Figura, K.T., olej na kartonu, 59 x 33 cm, 1969-2010

Textilní tvorba a tapiserie

[editovat | editovat zdroj]

Svůj původní obor textilního výtvarnictví uplatnil Jan Hladík v absolventských serigrafiích na textilu, návrzích dekoračních látek a šátků s motivy silně stylizovaných figur a zejména na rozměrné abstraktní kompozici (15 x 3,5 m) pro Expo Montreal roku 1967.

První autorské tapiserie, tkané od roku 1959 podle návrhů vytvořených nejprve jako grafické listy a kresby (Blíženci, monotyp 1965, tapiserie 1967) se námětově pohybují od figur s postkubistickým tvaroslovím (Štítonoš, 1968, Tokyo) k abstraktním motivům ve formě znaku[1] (Stéla-Jizva, 1970). V polovině 70. let nastává v tvorbě tapiserií radikální obrat k figurální tvorbě dílem (Jidášův) Polibek ze Saint-Gilles (1974) podle románského reliéfu. Klasická gobelínová technika, uchopená autorsky a subjektivně, umožňuje Hladíkovi při tkaní aktivně prožít každý detail a vyjádřit psychický výraz.[5]

Následuje série expresivních scén s herci Divadla za branou, tkaná podle fotografií Josefa Koudelky[6] (Marie, Setkání-nesetkání). Hladíkova tapiserie interpretující fotografii představovala významný nový fenomén[1] a byla oceněna na Mezinárodním bienále tapiserie v Lausanne roku 1977 a na následujícím bienále roku 1979 (Někteří z nás).[7] Hladíkovým motivem není pouhá figura, ale "výrazné lidské city, jejich setkávání a míjení"[8]

Jana Hladíka inspirují také detaily postav klasických děl (Jan Vermeer, Botticelli), které cituje, ale zachází s nimi svobodně,[9] zachycení pohybu (Tanečník, scéna Slepci dle Brueghela) nebo psychologické studie tváří (Franz Kafka, Samuel Beckett, Křik).

Vrcholnou prací z roku 1977 je obtížné převedení perspektivy obrazu ležícího Krista dle Andrea Mantegny.

  • Autorská tapiserie Modrá zahrada, 190 x 430 cm, 1965 (s Jenny Hladíkovou)
    Autorská tapiserie Modrá zahrada, 190 x 430 cm, 1965 (s Jenny Hladíkovou)
  • Autorská tapiserie Blíženci (1967), 260 x 300 cm
    Autorská tapiserie Blíženci (1967), 260 x 300 cm
  • Autorská tapiserie Stéla - Jizva, 300 x 220 cm, 1970
    Autorská tapiserie Stéla - Jizva, 300 x 220 cm, 1970
  • Autorská tapiserie Někteří z nás, 290 x 540 cm, 1977-1978
    Autorská tapiserie Někteří z nás, 290 x 540 cm, 1977-1978
  • Autorská tapiserie Marie Tomášová - Hlas, 240 x 260 cm, 1978
    Autorská tapiserie Marie Tomášová - Hlas, 240 x 260 cm, 1978
  • Autorská tapiserie Tváře, 230 x 255 cm, 1979
    Autorská tapiserie Tváře, 230 x 255 cm, 1979
  • Autorská tapiserie Návrat (Rembrandt), autorská tapiserie 237 x 170 cm, 1981
    Autorská tapiserie Návrat (Rembrandt), autorská tapiserie 237 x 170 cm, 1981
  • Autorská tapiserie Odvrácené tváře, 240 x 247 cm, 1989
    Autorská tapiserie Odvrácené tváře, 240 x 247 cm, 1989
  • Malý jezdec, sítotisk na hedvábí, 1962
    Malý jezdec, sítotisk na hedvábí, 1962
  • kompozice pro Expo Montreal, sítotisk na kašmíru, 3,5 x 15 m, 1967
    kompozice pro Expo Montreal, sítotisk na kašmíru, 3,5 x 15 m, 1967

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Autorské

[editovat | editovat zdroj]

Společné

[editovat | editovat zdroj]
  • 1965–1979 2.,3.,4.,8.,9. Biennale Internationale de la Tapiserie, Lausanne
  • 1966 Československá tapiserie 1956-1966, Jízdárna Pražského hradu
  • 1967 50 let SČUG Hollar, Národní galerie v Praze
  • 1968 grafika, autorsky tkaná tapiserie, Heilbronn, Kunstverein
  • 1968 Mezinárodní výstava soudobé tapiserie, Dům Kazatelů, Praha
  • 1969 Tapiserie 15-20. století, Grenoble
  • 1969 Incisori Cecoslovacci, Galleria I Portici, Cremona, Bologna
  • 1969-1970 Experiment v textilním umění, Madrid, Barcelona
  • 1970 Künstlergruppe Hollar, Galerie Metternich, Koblenz
  • 1970-1971 Soudobá československá tapiserie, Amiens, Rems, Macon, Angera, Mulhouse
  • 1971 Velká výstava SČUG Hollar, Mánes, Praha
  • 1971-1972 Československá tapiserie 1966-1972, Královský letohrádek Pražského hradu
  • 1972 Soudobá Československá tapiserie, Paříž
  • 1975 Tapiserie v architektuře, Dům umění města Brna
  • 1976 International tapestry exhibition, Baruch gallery, Chicago
  • 1978 Trienále světové tapiserie, Lodž
  • 1981-1982 Textilkunst, Linz, Wien
  • 1982 Československá tapiserie 20. století, Emauzy, Praha
  • 1985 100 let Uměleckoprůmyslového musea
  • 1992 Dialogues avec Lurcat, Normandie
  • 1993 Mezinárodní trienále tapiserie a textilního umění, Tournai
  • 1995 Členská výstava SČUG Hollar, Mánes, Praha
  • 1995 Česká grafika, Galerie města Bratislavy, Bratislava
  • 2000 Alfa 2000 Omega, Národní dům na Smíchově, Praha
  • 2000 Art Textile Contemporain - Collection de l'Association Pierre Pauli, Lausanne
  • 2001 International Millenial Contemporary Exhibition, Szépmüvészeti museum, Budapest
  • 2002 Omago alla collezione P. et M. Magnenat,Como
  • 2002 Půl století proměn české moderní grafiky, Mánes, Praha
  • 2003-4 Umělecká beseda 1863 - 2004,GHMP, Praha
  • 2007 Pocta Václavu Hollarovi, Clam-Gallasův palác (Praha)

Vyznamenání a ceny

[editovat | editovat zdroj]
  • 1966 Cena SČVU za užité umění
  • 1967 Čestné uznání za účast na EXPO 67, Montreal
  • 2007 Cena nadace Hollar

Zastoupení ve sbírkách (tapiserie)

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g Hlaváčková K, 1995, s. 266
  2. ↑ a b c d e f g Zemřel výtvarník Jan Hladík, Novinky.cz, 5.6.2018
  3. ↑ Jan Hladík, Proměny a návraty, Grafické dílo 1946–2008, Galerie Hollar, Praha 2009
  4. ↑ Jan Hladík, 2007, Galerie Magna, Ostrava
  5. ↑ Jan Hladík, Grafika, kresby a 3 tapiserie, 2004, Havířov
  6. ↑ Tereza Divišová, Divadlo za branou, diplomová práce, Ped.F UK, Praha, 2006
  7. ↑ Šteiglová T, 2015, s. 41, 44
  8. ↑ Jan Hladík, Tapiserie / grafika, 1995, s. 10
  9. ↑ Dagmar Tučná, 1978, Jan Hladík, autorský kat., UPM v Praze

Autorské katalogy

[editovat | editovat zdroj]
  • Jan Hladík, Grafika, Tomeš J.M., 1970, Galerie Hollar, Praha
  • Jan Hladík, Figurální tapiserie, Tučná D, 1978, Uměleckoprůmyslové muzeum Praha
  • Jan Hladík, Tapiserie / grafika, Topol J, Hartmann A, 1995, Císařská konírna, Pražský hrad
  • Jan Hladík, Tapiserie, grafika, Hartmann A, 2001, Dům umění v Opavě
  • Jan Hladík, Retrospektiva grafické tvorby, 2002, Galerie Hollar, Praha
  • Jan Hladík, Grafika, kresby a 3 tapiserie (1961–1990), 2004, VS Viléma Wünscheho, Havířov
  • Jan Hladík, Fišer M, Hladík J, 2007, Galerie Magna, Ostrava
  • Jan Hladík: Proměny a návraty, Grafické dílo 1946 - 2008, Janáková Knoblochová J, 2009, Galerie Hollar

Literatura (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Kybalová L., Československá gobelinová tvorba, Praha, 1963
  • Jobé J.(ed.), Le Grand Livre de la Tapisserie, encyklopedie, 280 s., Lausanne-Paris, 1965
  • Coffinet J., Arachné ou l'art de la tapisserie, Genéve, 1971
  • Kuenzi A., La nouvelle tapisserie, encyklopedie, 303 s., Genéve, 1973
  • Jarry M., La tapisserie-Art du XXéme siécle, Fribourg, 1974
  • Tučná D, Luxová V., Československá tapiséria 1945-1975, Bratislava 1978
  • Thomson F.P., Tapestry, Mirror of History, London, 1980, ISBN 978-0-517-53415-1
  • Mráz B., Mrázová M., Současná tapiserie, Praha, 1980
  • Magnenat P., Billeter E., Art textile contemporain, Lausanne, 1983, ISBN 3-7165-1212-5
  • Thomas M, Mainguy Ch, Pommier S, Textile art, Skira, Genéve, 1985 ISBN 978-0-297-78772-3
  • Dvořák F. a kol., SČUG Hollar 1917-1992 – Současná grafika, Praha 1992
  • Konstantina Hlaváčková: Jan Hladík, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, I. díl, Academia Praha 1995, s.266, ISBN 80-200-1209-5
  • Gavillet A, Art Textile Contemporain/Contemporary Textile Art: Collection of the Pierre Pauli Association, Benteli Verlag; 1st edition, 2000, ISBN 3-7165-1212-5
  • Mayer Thurman C.C.,Advocates for Art: Polish and Czech Fiber Artists from the Anne and Jacques Baruch Collection, 114 col. photos, 2010, ISBN 1-930230-39-7
  • Taťána Šteiglová: Česká textilní tvorba druhé poloviny 20. století. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého Olomouc 2015, ISBN 978-80-244-4636-3 on line

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Hladík&oldid=24243506“