Přeskočit na obsah

Červené vrchy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Červené vrchy
Czerwone Wierchy
Kresanica
Kresanica

Nejvyšší bod2122 m n. m. (Kresanica)

Nadřazená jednotkaZápadní Tatry
Sousední
jednotky
Liptovské kopy, Liptovské Tatry, Kasprov vrch

StátPolskoPolsko Polsko
SlovenskoSlovensko Slovensko
Červené vrchy
Červené vrchy
PovodíBelá (Váh), Dunajec
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Červené vrchy - zleva: Malolučniak, Kresanica a Temniak
Pohled z Kondratove kopy
Pohled ze svahu Kresanice na východ. Zleva: Malolučniak, Kondratova kopa, v pozadí Vysoké Tatry
Giewont a červený hřeben Malolučniaku
Malolučniak a sedlo Małołącka Przełęcz
Severní hřeben Temniaku

Červené vrchy (polsky Czerwone Wierchy) jsou horský masiv a jeden z geomorfologických okrsků nacházející se v hlavním hřebeni Západních Tater. Prochází nimi slovensko-polská hranice. Nachází se nad údolími: Tichá dolina (na Slovensku), Dolina Tomanowa (v Polsku), Tomanovská dolina (na Slovensku), Kondratowa, Małej Łąki a Miętusia a Kościeliska (vše Slovensko). Nejvyšší vrchol je Kresanica, 2122 m n.m. Polská část masivu je chráněna jako Tatranský národní park, slovenská část leží ve (stejnojmenném) Tatranském národním parku.

Topografie

[editovat | editovat zdroj]

Červené vrchy se skládají ze čtyř vrcholů. Od západu k východu to jsou:

Jsou rozděleny 3 sedly:

  • Mułowa Przełęcz (slovensky snad Mulové sedlo)- 2067 m n. m., mezi Temniakem a Kresanicí
  • Litvorové sedlo (polsky Litworowa Przełęcz) – 2037 m n. m., mezi Kresanicí a Malolučniakem
  • Małołącka Przełęcz – 1924 m n. m., mezi Malolučniakem a Kondratovou kopou.

Z Červených vrchů k severu odbočuje několik hřebenů. Jsou to: hřeben odbočující z Kondratové kopy, který končí na Giewontě; Červený hřeben; Kozí hřbet jako nejdelší hřeben odbočující z Temniaku přes Chudą Turnię a Upłaziańską Kopę až na Upłaziański Wierszyk. Na jižní straně odbočuje z Kresanice Rozpadlý grúň (Rozpadlý hrebeň), zatímco z Temniaku na západ vede: Wysoki Grzbiet a Tomanowy Grzbiet. Na Temniaku hlavní hřeben mění směr k jihu a od skal Stoly padá k Tomanovskému sedlu (1686 m).

Geomorfologie a příroda

[editovat | editovat zdroj]

Geologické složení Červených vrchů je velmi pestré. Jádro masivu se skládá ze sedimentárních hornin (vápence a dolomity ze středního triasu) a vrcholy jsou pokryty pláštěm krystalických hornin (žula, rula). Pod vrcholy leží ledovcové kary. V masivu Červených vrchů se nalézá mnoho jeskyní, včetně největší v Tatrách:

  • Jaskinia Marmurowa
  • Jaskinia Mała w Mułowej
  • Jaskinia Miętusia
  • Śnieżna Studnia
  • Velká Sněžná jeskyně (polsky Jaskinia Wielka Śnieżna) (vchod Wielka Litworowa)
  • Jaskinia Wysoka za Siedmioma Progami.

Název Červených vrchů pochází z červeno-hnědého zbarvení jejich svahů, které jim dává rostlina zvaná sítina trojklaná (Juncus trifidus), která se na podzim a často již v polovině léta přebarví na červenou. Kromě ní jsou porostly trávou holnice dvouřadá (Oreochloa disticha) a rostlinou bika kaštanová tmavá (Luzula alpino-pilosa). Vzhledem k pestrému geologickému substrátu Červených vrchů tady rostou různorodé druhy rostliny, vyskytují se tady rostliny kalcifilní (vápnobytné) i zároveň rostliny kalcifobní (vápnobojné).

Polská část masivu je chráněna jako Tatranský národní park, slovenská část leží ve (stejnojmenném) Tatranském národním parku.

Výšku hor poprvé barometricky změřil Ludwik Zejszner v roce 1838, on také poprvé popsal jejich geologickou stavbu. Novější výzkum stavby hor později provedl Ferdinand Rabowski. V letech 1923-24 proběhl komplexní průzkum a inventarizace bohaté vegetace. Výzkum mnoha jeskyní byl zahájen v roce 1912, kdy Mariusz Zaruski pronikl v Jaskini Rozpadłej do hloubky 45 m.

V Červených vrších se páslo, a to až pod vrcholy, už v dávné minulosti. Polská strana byla součástí pastvin Hali Mała Łąka, Hali Miętusiej a Hali Upłaz.

Exponované hřebeny a vrcholy Červených vrchů poskytují po celé délce rozsáhlé výhledy. Vrcholy a hřebeny jsou relativně snadno dostupné a pro letní turisty nepředstavují technické problémy. Jsou travnaté, měkké a zaoblené, avšak končí převážně velmi prudkými, několik stovek metrů vysokými skalami, což už bylo příčinou mnoha nehod mezi turisty. Zejména v zimě a za mlhy jsou tak Červené vrchy zrádným terénem, protože riziko ztráty orientace zvyšuje riziko zabloudění při nějaké nehodě.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czerwone Wierchy na polské Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  1. Tatry Zachodnie słowackie i polskie. Mapa turystyczna 1:25 000. Warszawa: Wyd. Kartograficzne Polkart Anna Siwicka, 2005/06. ISBN 83-87873-36-5. 
  2. NYKA, Józef. Tatry polskie. Przewodnik. Wyd. XIII. Latchorzew: Wyd. Trawers, 2003. ISBN 83-915859-1-3. 
  3. Jaskinie tatrzańskie [online]. [cit. 2014-11-17]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]