Přeskočit na obsah

Ahe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ahe
Ahemaru
Snímek atolu Ahe pořízený NASA
Snímek atolu Ahe pořízený NASA
Ahe
Ahe
LokalizaceTichý oceán
StátFrancieFrancie Francie
• zámořské společenstvíFrancouzská PolynésieFrancouzská Polynésie Francouzská Polynésie
• souostrovíTuamotu
Topografie
Rozloha150 km²
Zeměpisné souřadnice
Délka24 km
Šířka11 km
Nejvyšší vrchol (3 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel552 (2012)
Hustota zalidnění46 obyv./km²
Největší sídloTenukupara
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ahe (někdy též Ahemaru nebo Omaru[1]) je velký atol v západní části souostroví Tuamotu ve Francouzské Polynésii. Nejblíže od Ahe je atol Manihi (14 km na východ) a Tahiti (456 km na jihozápad).

Geografie atolu

[editovat | editovat zdroj]
Mapa atolu

Jeho lagunu obklopuje pás nepravidelně roztroušených větších i menších ostrůvků. Na severní straně se táhne souvislý, téměř 20 km dlouhý pás souše s bohatou vegetací. Tu tvoří většinou kokosové palmy a jiné menší tropické stromy nebo keře. Do laguny vede jediný splavný vstup, široký zhruba 150 m a označen námořními navigačními bójemi.

Z geologického hlediska je to korálový atol na vrcholu podmořské sopky, která je pouze těsně pod hladinou. Ta má z oceánského dna na výšku 2,76 km a její stáří se odhaduje na 57,7 až 60,9 mil. let[2].

Pláž na ostrově Ahe

První písemnou zmínkou o návštěvě atolu je od nizozemských cestovatelů Willema Schoutena a Jacoba Le Maire z roku 1616.[3] Atol pojmenovali „Vliegen Eyland“. Po nich to byl 11. prosince 1840 Charles Wilkes se svou velkou americkou expedicí z let 1838-1842. Atol nazval „Peacock Island“, po jedné z lodí expedice.[4]

V 19. století se ostrov stal francouzským územím.

Významnou místní osobností je francouzský námořník, dobrodruh a spisovatel Bernard Moitessier, který na atolu žil od roku 1975. Jeho inspirací byl Novozélanďan Tom Neale, jehož osobně navštívil na atolu Suwarrow a viděl, jak tam žije sám a soběstačně. S partnerkou Ileanou Drăghiciovou se proto usadil na jižní části atolového prstence, na opuštěném ostrůvku Poro Poro a začal pěstovat ovoce a zeleninu. Podařilo se mu dokázat, že i v těchto odlehlých končinách je možná potravinová a existenční soběstačnost. Na ostrůvku vybudoval cestu a infrastrukturu. V roce 1978 se Bernard přestěhoval na ostrov Moorea.

V současnosti je Poro Poro nejhustěji obydleným místem z celého atolu. Nachází se zde komunitní centrum Tenukupara s přibližně 200 obyvateli.

Ekonomika a demografie

[editovat | editovat zdroj]

Na atolu žije více než 500 obyvatel a tímto se řadí k nejobývanějším atolům Francouzské Polynésie. Ekonomika ostrova je postavena většinou na pěstování černých perel na místních perlových farmách. Menší složkou příjmu je turistika, potápění, rybolov a příjmy z produkce kopry

V roce 1997 zde bylo postaveno letiště s 1 240 m dlouhou přistávací dráhou.

Demografický vývoj obydlení atolu[5]:

Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1977 a 2012
1977 1983 1988 1996 2002 2007 2012
109 142 162 377 441 561 552

Na atolu se vyskytuje endemický druh holub atolový.[6]

Administrativní začlenění

[editovat | editovat zdroj]

Geograficky patří atol Ahe k subskupině ostrovů krále Georga (anglicky King George Islands, francouzsky Îles du Roi Georges) společně s atoly Manihi, Takapoto, Takaroa a Tikei.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ahe na slovenské Wikipedii.

  1. Seznam původních názvů ostrovů Puamotu. www.jps.auckland.ac.nz [online]. [cit. 2015-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-10. 
  2. Ahe Atoll [online]. Seamount Catalog [cit. 2015-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. TOULLELANA, Pierre-Yves. Tahiti et ses archipels. [s.l.]: KARTHALA Editions, 1991. 230 s. Dostupné online. ISBN 2-86537-291-X. S. 61. (francouzsky) 
  4. EXPLORERS OF THE PACIFIC: EUROPEAN AND AMERICAN DISCOVERIES IN POLYNESIA
  5. Sčítání obyvatelstva - ISPF. www.ispf.pf [online]. [cit. 2015-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-28. 
  6. LYON DAHL, Arthur. Review of the Protected Areas System in Oceania. [s.l.]: The Union, 1986. 239 s. Dostupné online. ISBN 9782880325091. S. 202. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]