Přeskočit na obsah

Alois Janáček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alois Janáček
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSL

Narození22. srpna 1900
Jihlava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. ledna 1967 (ve věku 66 let)
Jihlava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Profesepolitik a stavební inženýr
OceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Janáček (22. srpna 1900 Jihlava2. ledna 1967 Jihlava[1][2]) byl český a československý úředník, stavební inženýr, politik Československé strany lidové, za kterou byl po roce 1945 poslancem Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 byl politicky stíhaný komunisty.

Vystudoval stavební inženýrství na ČVUT. V letech 1924-1925 byl zaměstnán jako inženýr na městském stavebním úřadě. V období let 1925-1939 byl vedoucím Městského stavebního úřadu v Jihlavě. 1. září 1939 byl zatčen gestapem jako rukojmí a vězněn v Jihlavě a ve Znojmě. Po propuštění byl na stavebním úřadě zaměstnán již jen jako referent. Od mládí se účastnil veřejného života (redaktor studentského časopisu Jitro, předseda ochotnického spolku Klicpera).[2]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za lidovce. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění kde setrval formálně do parlamentních voleb roku 1948.[3][4] V Národním shromáždění působil jako předseda průmyslového výboru. V letech 1945–1948 byl také předsedou Krajského výboru ČSL v Jihlavě.[2]

Po únorovém převratu v roce 1948 patřil do skupiny lidovců, která kritizovala směřování strany, jež se tehdy stala loajální součástí komunistického režimu. V této skupině kromě něj byl i Jaroslav Cuhra. Během roku 1949 byla tato skupina po vlně zatýkání odsouzena k vysokým trestům odnětí svobody.[5] Byli obžalováni z vytvoření „protistátní skupiny“ a spolupráce s emigrací. Státní soud v Praze mu vyměřil trest 25 let vězení. Byl propuštěn až při amnestii prezidenta republiky 9. května 1960. Už v roce 1961 byl ale znovu zatčen a souzen pro „vzájemné spolčení s dalšími osobami k pokusu zvlášť nebezpečným jednáním zničit nebo rozvrátit lidovědemokratické státní zřízení republiky“. 26. října 1961 byli odsouzeni Jaroslav Cuhra na osm let, Alois Janáček na pět let.[6]

V roce 1964 byl po dlouhodobém věznění stižen mrtvicí a v prosinci 1964 byl propuštěn ze zdravotních důvodů. Od té doby žil v Jihlavě v důchodu. O tři roky později zemřel zcela vyčerpán na srdeční infarkt.[2]

V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[7]

  1. Alois Janáček [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online. 
  2. a b c d PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 110
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné online. 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-23. 
  5. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1286. 
  6. HRDINA, Ladislav: Svědectví o zločinech komunismu a protikomunistickém odboji v Československu [online]. praha-vinor.cz [cit. 2011-12-22]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2014 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2014 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]