Přeskočit na obsah

Bažant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Bažant (rozcestník).
Jak číst taxoboxBažant
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
PodtřídaLetci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďbažantovití (Phasianidae)
Podčeleďbažanti (Phasianinae)
Rody se jménem bažant
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bažant je společné pojmenování pro 11 rodů hrabavých ptáků z podčeledě bažanti která je součásti čeledě bažantovitých.

Místem původu bažantů je Čína a jihovýchodní Asie, odkud se pomalu šířili až do západních částí Himálaje a Malé Asie. V počátku prvního tisíciletí byli lidmi pomalu rozšiřováni do Evropy, kde jsou nyní nedílnou součástí volné přírody. Vyskytují se od pralesů v  tropické Asii až po lesy severní Evropy. Zdržují se nejčastěji na jejich okrajích hraničících s loukami nebo obdělávanými poli, v místech zarostlých bambusovým houštím nebo blízko vody na občasně zaplavovaných územích. Některé druhy bažantů byly dovezeny do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland, kde se tito stali součásti místní fauny.

České republice se můžeme ve volné přírodě nebo ve voliérách nejčastěji setkat s těmito druhy: bažant obecný, bažant diamantový, bažant královský, bažant stříbrný a bažant zlatý.[1]

Jsou to ptáci velcí od 30 cm až do 50 cm, přičemž zhruba 45 cm jsou dlouhá ocasní brka. U bažantů je až na rod Crossoptilon silná pohlavní dvoutvárnost, samci jsou zbarveni jinak než samice. Mimo pestřejších barev mají i delší ocasní péra či korunku z peří na hlavě. Okolo očí mají červeně zbarvenou masitou kožku, která se nazývá pouška.[2] Zobák mají krátký, ale vždy robustní. Jejich nohy jsou silné s prsty přizpůsobenými k hrabání i chůzi po zemi, mnohdy mají na nohou ostruhy. Křídla mají poměrně krátká a zakulacená, nejsou dobří letci. Převážnou část života prožívají na zemi, některé druhy dokonce na zemi i hřadují. Při vyrušení vzlétnou většinou prudce a hlasitě, ale jen nevysoko a nedoletí daleko, často před nebezpečím prostě utečou do houští.

Jsou to všežravci, jejich hlavní potravou jsou všemožná semena a plody rostlin i stromů, včetně mladých výhonku a pupenů trav, bylin i dřevin. Sežerou také nezanedbatelné množství drobných živočichů které většinou vyhrabávají z měkké půdy nebo zpod spadaného listí.

Bažanti v průběhu roku žijí ve volných, různě početných hejnech. Jsou, až na rod Crossoptilon žijící v párech, převážně polygamní, kdy samec se páří se 2 až 8 i více samicemi. Před pářením probíhá obvyklý tok samců, předvádění naparáděného šatu i hlasitého volání, bývají často mezi nimi souboje o území i samice. Po spáření zájem samců upadá, o inkubaci vajec ve trávou vystlaném dolíku a další péči o vylíhlá mláďata se stará výhradně slepice. Mladá kuřata jsou druhý den schopna zobat a samostatně se živit, slepice je do doby než se zcela opeří zahřívá a ochraňuje před možnými predátory.[1][3][4]

Bažanti patřili odedávna mezi lovnou zvěř, byli zabíjeni pro maso i pro svá krásná péra.

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Hodně druhů bažantů, žijících v oblastech, kde se zvířata hlavně loví a téměř nikdo se nestará o jejich přežití, se stává vzácnými, jejich početní stavy klesají. Podle Červeného seznamu IUCN jsou považovány za:

Rody a druhy

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b FELIX, Jiří. Zvířata celého světa: Bažanti a ostatní hrabaví. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 188 s. 
  2. Ottův slovník naučný, dostupné online.
  3. Birding: Pheasants & Allies Phasianidae [online]. Creagrus home, Don Roberts, Monterey Bay, CA, USA [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. GARSON, Peter Jeffery. Novelguide.com: Phasianidae [online]. Novelguide.com, Thomson Learning Inc., UK [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010 [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz: Phasianidae [online]. Ondřej Zicha, rev. 27.12.2009 [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. 
  7. CLEMENTS, J. F; SCHULENBERG, T. S; LLIFF, M. J. The Clements Checklist, verze 6.5 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2010 [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]