Přeskočit na obsah

Bruno Schulz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bruno Schulz
Narození12. července 1892
Drohobyč
Úmrtí19. listopadu 1942 (ve věku 50 let)
Ghetto Drohobyč nebo Drohobyč
Povoláníspisovatel, malíř, literární kritik, kreslíř a grafik
Alma materLvovská univerzita
Témataliteratura
Významná dílaSanatorium pod Klepsydrą
Sklepy cynamonowe
OceněníZlatý Akademický vavřín
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bruno Schulz (12. července 1892 Drohobyč19. listopadu 1942 tamtéž)[1] byl polský spisovatel, literární kritik, malíř a grafik.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině asimilovaných haličských Židů jako nejmladší syn šestačtyřicetiletého obchodníka Jakuba Schulze a Henrietty Kuhmärker, dcery bohatého obchodníka se dřevem. V letech 1902 – 1910 chodil do školy v Drohobyči, poté studoval architekturu na Lvovské polytechnice. Studia přerušil v roce 1913, po dvou letech rekonvalescence je dokončil. V roce 1917 krátce studoval ve Vídni architekturu. Od roku 1924 učil kreslení ve škole v rodném městě Drohobyči. V roce 1930 se seznámil s Deborou Vogelovou, básnířkou a filozofkou, která ho podporovala jak v psaní, tak v kreslení. Stala se jeho múzou až do srpna 1942, kdy byla se svým synem a manželem zastřelena nacisty ve lvovském ghettu. V listopadu 1942 Schulzovi literární přátelé pro něj připravili falešné doklady a plán na útěk do Varšavy. Ale 19. listopadu byl zastřelen na ulici v Drohobyči německým vojákem, Karlem Güntherem.[2][3]

V roce 2001 byly v Drohobyči objeveny pod vrstvou nátěrů ve vile, která patřila hauptscharführerovi SS Felixi Landauovi, malby Bruna Schulze. Byly přeneseny do izraelského památníku holokaustu Jad Vašem.[4] Většina rukopisů i výtvarných prací Bruna Schulze se za války ztratila.

Jeho nejznámějšími díly jsou Skořicové krámy (polsky Sklepy cynamonowe, anglicky The Street of Crocodiles či Cinnamon Shops)[p 1][5] a Sanatorium na věčnosti (polsky Sanatorium pod Klepsydrą). V autobiograficky laděných povídkách se odráží dětský pohled na každodenní život obyvatel v Schulzově rodném městě. Mísí se skutečnost se snem v magickém časoprostoru.

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  1. V Českém rozhlasu zpracováno jako devítidílná četba na pokračování, přeložil: Otakar Bartoš, čte: Jiří Schwarz, režie Josef Červinka
  1. KITOWSKA-ŁYSIAK, Małgorzata. Bruno Schulz. Culture.pl [online]. 2014-04-30. Dostupné online. 
  2. aszw/ ls/. 72 lata temu zginął Bruno Schulz. Dzieje.pl (Portal historyczny) [online]. 2014-11-18. Dostupné online. 
  3. KLEVEMAN, Lutz C. Lvov: Zapomenutý střed Evropy. 1. vyd. Praha: Argo, 2023. 348 s. ISBN 978-80-257-4103-0. S. 100–101, 293, 294–295. 
  4. KLEVEMAN, Lutz C. Lvov: Zapomenutý střed Evropy. 1. vyd. Praha: Argo, 2023. 348 s. ISBN 978-80-257-4103-0. S. 294. 
  5. Bruno Schulz: Skořicové krámy (9 dílů) [online]. Český rozhlas, 2017-07-21 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]