Přeskočit na obsah

Elendil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Elendil Vysoký nebo Elendil Věrný je literární postavou ve fantasy příbězích J. R. R. Tolkiena v knihách Pán prstenů, Nedokončené příběhy a Silmarillion. Byl posledním pánem Andúnië a prvním králem Arnoru a Gondoru. Je otcem Anáriona a Isildura.

Elendil se narodil v roce 3119 druhého věku v ostrovní říši Númenor, jako syn Amandila, pána Andúnië a vůdce "Věrných" (ti, kdo zůstali věrní božstvům Valar), kteří udržují silná přátelství s elfy a drží se starých způsobů boje proti praktikám Ar-Pharazôna a Saurona. V jazyce elfů quenijšitně znamená jméno Elendil "Přítel elfů" či "Milovník hvězd".

Elendil, jeho synové Isildur a Anárion a jejich podporovatelé uprchli do Středozemě po pádu a zkáze Númenoru. Elendil se svou lodí přistál v Lindonu na západě Středozemě, kde se ho ujal Gil-Galad, velekrál Elfů, zatímco lodě Isildura a Anáriona zanesly vlny moře na jih Středozemě do zátoky Belfalas a k ústí velké řeky Anduiny.

Založili ve Středozemi dvě říše Arnor a Gondor, a to roku 3320 druhého věku. S sebou si vzali Vidoucí kameny, Palantíry, které byly darovány pánům Andúnië elfy z Tol Eressëy, a semenáček Nimlothu, Bílého stromu Númenoru. V díle Nedokončené příběhy je vysvětleno, že po přistání ve Středozemi prohlásil Elendil v řeči elfů: "Et Eärello Endorenna utúlien. Sinome maruvan ar Hildinyar tenn' Ambar-metta!", což znamená "Z Velkého moře do Středozemě já přišel jsem. Zde budu setrvávat já a moji dědici do skonání světa." Jeho dědic Aragorn pronesl totožná slova při své korunovaci krále Gondoru.

Elendil žil a vládl v Arnoru, kde založil město Annúminas. Jeho synové žili v Gondoru, kde založili několik měst. Anárion založil město Minas Anor v Anórienu a Isildur založil Minas Ithil v Ithilienu. Navíc přímo na velké řece Anduině nechali postavit město Osgiliath, které učinili hlavním městem Gondoru. Napříč říší nechali vystavět i věže pro ukrytí Vidoucích kamenů, Palantírů.

Jak bylo vysvětleno v prvním díle trilogie Pán Prstenů - Společenstvo prstenu, temný pán Sauron se nakonec vrátil do Středozemě, kde zřídil pevnost v Mordoru, zemi sousedící s Gondorem. Roku 3428 Sauron zaútočil na Ithilien a obsadil Minas Ithil. Poté Isildur utekl na sever do Arnoru ke svému otci, zatímco Anárionon nadále čelil útokům na Gondor. V roce 3434 se Elendil a Isildur vrátili na jih společně s velekrálem elfů Gil-Galadem, se kterým uzavřeli Poslední spojenectví elfů a lidí. Sauronova vojska porazili v bitvě na pláni Dagorlad a následně po dobu sedmi let obléhali pevnost Barad-dûr. Během obléhání byl zabit Anárion. V roce 3441 druhého věku se do bitvy osobně zapojil Sauron. Gil-Galad i Elendil s ním bojovali, ale oba byli Sauronem zabiti a Elendilův meč Narsil byl Sauronem zlomen. Poté sám Isildur použil otcův zlomený meč, usekl Sauronovi prst s Jedním prstenem přímo z ruky a Sauronův duch uprchl.

Symbolem Elendila byl Bílý strom Nimloth se sedmi hvězdami nad ním (hvězdy představují sedm z devíti lodí, které unikly zničení Númenoru a které nesly Palantíry) a nad nimi stříbrná koruna. Tento znak se stal hlavním symbolem královské rodiny v Gondoru.

Zdroj: anglická wikipedie

Elendilova slova

[editovat | editovat zdroj]

Když byl Elendil vynesen ze zkázy Númenoru na křídlech bouře a stanul na pobřeží Středozemě, quenijsky pravil:[1]

Et Eärello Endorenna utúlien. Sinome maruvan ar Hildinyar tenn' Ambar-metta!

což znamená:

Z Velkého moře přicházím do Středozemě. Zde budu bydlit já a mí dědicové do skonání světa.

Tato slova opět vyřkl Aragorn II. Elessar, Elendilův dědic při své korunovaci.

Narsil byl Elendilův meč. Poté, co byl Elendil zabit Sauronem při posledním souboji na svazích Hory osudu, Isildur uťal úlomkem Narsilu Sauronovi Jeden prsten a tím Saurona porazil. Později byl meč znovu zkut jako Andúril, Plamen západu, a používal jej Aragorn.

Král Arnoru
Předchůdce:

Elendil
Nástupce:
Isildur
Král Gondoru
Předchůdce:

Elendil
Nástupce:
Isildur, Anárion a Meneldil

Ve filmu Pán prstenů: Společenstvo prstenu Elendila hraje Peter McKenzie.

  1. TOLKIEN, J. R. R. Pán Prstenů: Návrat krále. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN 80-204-0259-4. Kapitola Správce a král, s. 216–217. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]