Přeskočit na obsah

Eufonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Eufonie neboli libozvuk či libozvučnost je umělecky působivé uspořádání hlásek nebo jejich skupin ve verši a jejich následné opakování. Především jsou používány samohlásky a dvojhlásky. Opakem je kakofonie neboli nelibozvučnost.

Příklad: V první sloce básně Roberta Browninga Meeting at night (Noční setkání) opakuje se souhláska [l].

The grey sea and the long black land;
And the yellow half-moon large and low;
And the startled little waves that leap
In fiery ringlets from their sleep,
As I gain the cove with pushing prow,
And quench its speed i' the slushy sand.

Mistrovské eufonicky dílo je Havran Edgara Allana Poea[1].

And the Raven, never flitting, still is sitting, still is sitting
On the pallid bust of Pallas just above my chamber door;

V české poezii příklady eufonie jsou básně Karla Hlaváčka, jako třeba Hrál kdosi na hoboj:

Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všecky ohně prý tu zhasnou, uplovou.

Komplikované skupiny a sekvence hlasek se vyskytuji v lyrice Vladimíra Holana[2]. Slovní hřičky jsou typické také pro Jiřího Ortena (Cítím již na patře sám samet samoty v básni U tebe teplo je...). Eufonii se zabýval ve svých článcích Jan Mukařovský. Jiní eufonolozi jsou Roman Jakobson, Miroslav Červenka, Iván Fónagy, Robert Abernathy, Lucylla Pszczołowska, Katarzyna Lesiak a Lukáš Neumann.

  1. Sławomir Studniarz, Pięć żywotów "Kruka", czyli o polskich przekładach wiersza "The raven" Edgara Allana Poego. bazhum.muzhp.pl [online]. [cit. 2018-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-26. 
  2. Wiktor Jarosław Darasz, Harmonia wokaliczna w poezji Vladimira Holana, Almanach Czeski, 1/2006, s. 55-58.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]