Přeskočit na obsah

Fluorovodík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fluorovodík
Obecné
Systematický názevFluoran
Triviální názevFluorovodík
Anglický názevHydrogen fluoride
Německý názevFluorwasserstoff
Sumární vzorecHF
VzhledBezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS7664-39-3
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)231-634-8
Indexové číslo009-002-00-6
Vlastnosti
Molární hmotnost20,006 g/mol
Teplota tání−83,01 °C
Teplota varu19,54 °C
Hustota1,749 g/cm3(−191 °C)
1,653 g/cm3 (−94 °C)
0,991 g/cm3 (19,54 °C)
Dynamický viskozitní koeficient0,53 cP (0 °C)
Index lomu1,9 (20 °C)
Kritická teplota Tk188 °C
Kritický tlak pk6 488 kPa
Kritická hustota0,29 g/cm3
Relativní permitivita εr175 (−73 °C)
134 (−42 °C)
111 (−27 °C)
84 (−1 °C)
Tlak páry209 kPa
Součinitel elektrického odporu0,000 16 K−1
Měrná magnetická susceptibilita83,6×10−6 cm3 g−1 (0 °C)
Ionizační energie15,77 eV
Povrchové napětí10,1 mN/m (0 °C)
Struktura
Krystalová strukturaKosočtverečná (pevná látka)
Hrana krystalové mřížkya= 342 pm
b= 432 pm
c= 541 pm
Tvar molekulyRovinný
Dipólový moment6,37×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−269,8 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt196,4 J/g
Entalpie varu ΔHv374,4 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp3 039 J/g
Standardní molární entropie S°173,7 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−271,8 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp2,4 JK−1g−1 (0 °C)
1,456 JK−1g−1 (25 °C)
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH330 H310 H300 H314
R-větyR26/27/28, R35
S-větyS1/2, S7/9, S26, S36/37/39, S45
NFPA 704
0
4
2
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorovodík, systematicky fluoran, je za normální teploty bezbarvý, jedovatý plyn. Vzniká přímým slučováním vodíku s fluorem:

H2 + F2 → 2HF

za vývoje tepla (exotermní reakce). Průmyslově se vyrábí rozkladem minerálu fluoritu (kazivce) (fluoridu vápenatého) kyselinou sírovou za vysoké teploty (okolo 250 °C):

CaF2 + H2SO4CaSO4 + 2HF.

Snadno se rozpouští ve vodě na bezbarvý, silně žíravý roztok kyseliny fluorovodíkové. Fluorovodík je silně žíravý a při styku s kůží nebo sliznicemi působí velmi bolestivé a špatně se hojící rány. Leptá sklo.

Fluorovodík se používá při výrobě hliníku a uranu a v organické syntéze zejména při výrobě polymerů (například teflonu) a chladicích směsí freonů.

  1. a b Hydrofluoric acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]