Přeskočit na obsah

Gemmoterapie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Série článků na téma
Alternativní medicína

Série článků na téma Alternativní medicína
  • Všeobecné informace
  • Alternativní medicína

Gemmoterapie je pseudovědecký[1] aternativní léčebný postup vyvinutý belgickým lékařem Polem Henrym, který využívá rostoucí embryonální tkáně rostlin, jako jsou mladé výhonky, pupeny a kořínky, připravené macerací ve směsi vody, glycerinu a alkoholu k získání extraktu zvaného „glycerinový macerát“. Vychází z předpokladu, že meristém obsahuje tzv. „informační energii“, která může léčit.[2][3][4]
Podle zásad medicíny založené na důkazech je gemmoterapie od počátku neopodstatněná, protože její tvůrci a propagátoři nikdy nepředložili žádné důkazy o léčebné účinnosti. Kromě toho žádná vědecká studie neprokázala účinnost.[5]

Pupeny mandloně, surovina používaná při gemmoterapii.

Slovo gemmoterapie pochází z latinského „gemmae“, což znamená jak poupě, tak drahý kámen, což je narážka na zdánlivou stabilitu poupat v zimě a zároveň na jejich drahocennost.
Pol Henry byl první, kdo tvrdil, že meristém (rostlinná tkáň tvořená rychle se dělícími buňkami, která tvoří růstovou zónu rostlin) údajně obsahuje veškerou „informační energii“[6] ve vývoji stromů a že tato energie může léčit. Tuto léčebnou praxi nazval „fytoembryoterapií“, která se později stala gemmoterapií.[6] Tento název jí dal homeopat Max Tetau.[2][3][4]
V ČR se gemmoterapií nejdříve zabýval bylinář Rudol Franěc, později Josef A. Zentrich a ing. Jiří Janča.[7]

Údajné principy fungování

[editovat | editovat zdroj]

Pupen má u báze meristematickou zónu tvořenou nediferencovanými buňkami, které nevytvářejí fotosyntézu (nefunkční plastidy), které se ale v době prasknutí pupenu velmi rychle množí. Dokud je naživu, může meristém růst neomezeně dlouho a každý rok vytváří listy stromu (jedna z těchto rostlinných buněk může in vitro obnovit celou rostlinu).[2]

Podle Philippa Andriannea obsahují tyto pupeny veškerou „sílu rostliny“.[8] Embryonální buňky jsou ve fázi intenzivního množení buněk a obsahují více nukleových kyselin (genetické informace) než ostatní tkáně, obsahují minerální látky, stopové prvky, vitamíny a různé růstové faktory, jako jsou hormony (auxiny, giberelin) a enzymy, a také koncentrovanou minerální mízu, kterou strom nebo rostlina vytváří na jaře.[3][4]

Podle Pola Henryho gemmoterapie mobilizuje „potenciální biologické energie“[2] embryonálních prvků. Pupeny mají být skutečným koncentrátem informací, obsahující potenciál celého rostlinného organismu. Glycerinový macerát z lípy stříbrné (Tilia tomentosa) by tak měl mít jak sedativní účinky květů, tak depurativní a diuretické účinky dřeva. Podobně i pupen hlohu (Crataegus oxyacantha nebo Crataegus monogyna) má mít léčivé vlastnosti plodů (působení na srdeční sval) i květů (srdeční rytmus).[4]

Koncentrovaný galenický přípravek

[editovat | editovat zdroj]

Tuto metodu doporučuje belgická škola. Čerstvé pupeny se macerují ve směsi alkoholu, rostlinného glycerinu a vodných rozpouštědel tak, aby každá kapalina tvořila 1/3 celkové hmotnosti. Po maceraci a filtraci se získá glycerinový macerát. Pro míchání a ředění se užívají homeopatické postupy i označení.[6]

Rozdíl mezi gemmoterapií a homeopatií

[editovat | editovat zdroj]
Poupě vinné révy
Poupě aloe pravé

Hlavní rozdílem v přípravě je ředění. Gemmoterapeutický preparát je ředěn zpravidla jen jednou, tedy naředěním matečné tinktury. Někteří výrobci ředí přípravky i vícekrát, zpravidla však maximálně 3krát. Oproti tomu homeopatický preparát je ředěn mnohonásobně vícekrát, minimálně do doby, kdy v roztoku již není přítomna chemická molekula.[6]

Údajné výhody

[editovat | editovat zdroj]
  • Jako rozpouštědlo se používá voda. Ta pak údajně může hrát svou roli při extrakci účinných látek a „energetickém přenosu“ pupenu.[3]
  • Dávkování se pohybuje v průměru od 5 do 15 kapek denně. Tento počet kapek lze snadno spočítat.
  • Léčbu lze aplikovat u každé nemoci a za každého stavu (panacea)[6]
  • bylinu lze použít i v případě, kdy nevíme, o jakou nemoc jde[6]

Nedostatek důkazů o účinnosti

[editovat | editovat zdroj]

Gemmoterapie je od počátku neopodstatněná, protože její tvůrci a propagátoři nikdy nepředložili žádné důkazy o léčebné účinnosti.[5]

I když vědeckých poznatků o léčivých účincích rostlin stále přibývá, gemmoterapie dosud nebyla předmětem žádné seriózní vědecké publikace.
Nebyla předmětem žádné randomizované dvojitě zaslepené studie, jediné metody uznávané jako spolehlivé, ani nebyla publikována v uznávaném odborném časopisu.[5]

Gemmoterapie je propagována zejména na veletrzích věnovaných „wellness“, uprostřed koktejlu dalších pseudověd a „falešných léků“.[9]

Souvislosti s tradiční senegalskou medicínou

[editovat | editovat zdroj]

V tradiční senegalské medicíně byly zaznamenány léčebné postupy, které sice používají odlišné metody přípravy, ale jinak jsou podobné, a to ještě před Pol Henryho koncepcí gemmoterapie: maceráty kořenů baobabu afrického a kořenů Cassia occidentalis k získání močopudných účinků, mladé listy a kořeny Terminalia laxiflora zbavené šťávy k léčbě kachexie a úplavice u Fulanů a Toucouleurů, trituraci kořenů a mladých semenáčků Prosopis africana k získání močopudných účinků nebo různá použití datlovníku Phoenix reclinata: kořeny u Wolofů a Lebousů proti bolestem žaludku, celá poupata nebo odvar u Bassarů proti únavě spojené s fyzickou námahou, mladé listy proti očním chorobám.[10]

  1. GONZÁLES, Gloria; ARROYO, Jesús. Sanidad clasifica 73 técnicas como pseudoterapia y estudia incluir 66 más [online]. Sanitaria, 28. 2. 2019 [cit. 2021-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-31. (španělsky) 
  2. a b c d POL, Henry. Gemmotherapie Therapeutique par les extraits embryonnaires végétaux. [s.l.]: [s.n.], 1982. (francouzsky) 
  3. a b c d ANDRIANNE, Philippe; LEUNIS, J. C. Les bases de la prescription en gemmothérapie : paramètres biologiques sériques et phytosociologie. Phytothérapie. 14. 11. 2008, roč. 6, s. 301–305. (francouzsky) 
  4. a b c d ANDRIANNE, Ph. La gemmothérapie: passé, présent et avenir. Phytothérapie. 11. 1. 2008, čís. 6, s. 29–32. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. a b c KERSCHNER, B. Heilsame Knospen? Die fragwürdige Welt der Gemmotherapie [online]. Medizin Transparent, 1. 12. 2016. Dostupné online. (německy) 
  6. a b c d e f ŠKODOVÁ, Adriana. Gemmoterapie a její využití v praxi [online]. Hradec Králové: Katedra klinické a sociální farmacie, FaF UK, 2017. Dostupné online. 
  7. ZENTRICH, Josef A. Gemmoterapie. [s.l.]: Eminent, 2007. 171 s. ISBN 978-80-7281-321-6. 
  8. ANDRIANNE, Philippe. Traité de gemmothérapie : la thérapeutique par les bourgeons. Bruxelles: AMYRIS, 2011. 384 s. ISBN 978-2875520012. (francouzsky) 
  9. HERTEL, Olivier; DELATTRE, Valentine. Reportage: Salon Marjolaine : le rendez-vous des fakemed. Sciences et Avenir [online]. 29. 11. 2018. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. KERHARO, J. L'aromathérapie et la gemmothérapie dans la pharmacopée sénégalaise traditionnelle. S. 109–141. Journal d'agriculture tropicale et de botanique appliquée [online]. 1971. Roč. 18, čís. 4, s. 109–141. DOI 10.3406/jatba.1971.6847. (francouzsky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.