Přeskočit na obsah

Helena Koželuhová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Helena Koželuhová
Poslankyně Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1946
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSL

Narození7. května 1907
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. května 1967 (ve věku 59 let)
Boston, Massachusetts
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
ChoťAdolf Procházka
RodičeFrantišek Koželuha a Helena Čapková
DětiMarta, Helena
PříbuzníJosef Čapek (strýc z matčiny strany)
Karel Čapek (strýc z matčiny strany)
Antonín Čapek (dědeček z matčiny strany)
Jarmila Čapková (žena matčina bratra)
Alena Dostálová (sestřenice)
Olga Scheinpflugová (žena matčina bratra)
Pavel Brázda (synovec)
Alma materMasarykova univerzita
Profesepolitička, spisovatelka, advokátka, novinářka, publicistka, právnička a prozaička
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm IV. třída (1992)
CommonsHelena Koželuhová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helena Koželuhová, též Helena Koželuhová-Procházková (7. května 1907 Brno[1]6. května 1967 Boston), byla československá politička, členka Československé strany lidové a představitelka jejího pravicového křídla, odpůrkyně politiky KSČ a poslankyně Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 žila v exilu.

Mládí a účast v protinacistickém odboji

[editovat | editovat zdroj]

Byla druhou dcerou brněnského advokáta Františka Koželuhy a Heleny Čapkové-Koželuhové, byla tedy neteří Josefa a Karla Čapka. V Brně absolvovala obecnou školu a gymnázium. V roce 1928 získala doktorát obojího práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Posléze pracovala v advokátní kanceláři Adolfa Procházky, významného člena a později i ministra Československé strany lidové, se kterým se seznámila během studií a za kterého se v říjnu 1930 provdala. Oddal je strahovský opat Metoděj Jan Zavoral a za svědka jim šel Karel Čapek. V lednu roku 1935 složila advokátní zkoušky a stala se řádnou advokátkou v manželově kanceláři. Narodily se jim dvě dcery (1931, 1936).

V roce 1938 si manželé Procházkovi koupili dům v Roztokách u Prahy. Adolf Procházka počátkem německé okupace působil v odbojové organizaci Politické ústředí jako jeden z hlavních zástupců lidovců. Po prozrazení činnosti uprchl na začátku roku 1940 přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Paříže a poté do Velké Británie. Helenu Koželuhovou zatklo gestapo, ale protože tvrdila, že ji manžel kvůli rozepřím opustil, podařilo se jí z vězení dostat na svobodu. Byla propuštěna a oficiálně rozvedena, ovšem i nadále byla sledována. Za heydrichiády ji nacisté znovu zatkli a deportovali do Terezína, odkud se dostala pod podmínkou, že se provdá. Vzala si dlouholetého rodinného přítele Jiřího Wilda. Spolu s ním a svými dcerami přesídlila na jaře 1943 do Bratislavy. Jiří Wild na Slovensku působil jako odborník na ministerstvu dopravy a veřejných prací. Byl v kontaktu s odbojem. Když vypuklo Slovenské národní povstání, odešel s rodinou do Banské Bystrice. Po porážce povstání se manželé uchýlili zpět do Bratislavy, kde zůstali do konce války.[2]

Poválečná politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1945 se z exilu vrátil Adolf Procházka a obnovil svazek s Helenou Koželuhovou, přičemž fiktivní manželství s Jiřím Wildem soud uznal za neplatné. Po válce vstoupila do obnovené lidové strany, kde se stala jednou z vůdkyní ostře protikomunistického křídla strany. Oblíbena byla zejména mezi studenty a mladší generací. Razila protikomunistický kurs, větší demokratizaci strany, omezení její klerikální politiky a spojenectví se slovenskou Demokratickou stranou.[3]

Byla nadanou žurnalistkou, autorkou řady úvodníků, fejetonů a jiných článků publikovaných na stránkách Lidové demokracie a později také Obzorů. Její publicistika se vyznačovala precizním jasným stylem a logickým přístupem. Kriticky upozorňovala na nejrůznější omyly, přehmaty a tehdejší negativní společenské jevy.[2][4]

V parlamentních volbách v roce 1946 byla zvolena poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. Slib však nesložila a mandát nepřevzala. Během června 1946 na členství v parlamentu rezignovala. Místo ní do Národního shromáždění nastoupil Josef Herl.[5]

Už před volbami se roku 1946 zabývala plánem na odstavení dosavadní skupiny okolo předsedy ČSL Jana Šrámka (měl se stát čestným předsedou). V dubnu 1946 se pokusila iniciovat personální změny ve vedení, ale nebyla úspěšná a vedení strany dokázalo zmanipulovat volby do výkonného výboru ČSL tak, aby pravicové křídlo bylo eliminováno. Po neúspěšných volbách v roce 1946 Koželuhová nicméně ve své kritice pokračovala. Obvinila vedení strany ze zanedbání předvolební kampaně a požadovala ostřejší protikomunistický kurs, laicizaci strany (menší vliv kněží), zpochybňovala zahraniční orientaci ČSR na Sovětský svaz a inspirovala se křesťansko demokratickými soudobými proudy v západní Evropě. O svých plánech mluvila s některými členy ČSL, ale dva méně významní regionální politici lidové strany její aktivity nahlásili Františku Hálovi. Následovala protiakce a v červnu 1946 byla Koželuhová ze strany vyloučena. To vedlo k ostrému rozštěpení voličské základny, jejíž podstatná část odmítala její vyloučení a požadovala jeho přešetření. Klub lidových akademiků i většina krajských organizací ČSL požadovala svolání mimořádného sjezdu. Tomu ale Jan Šrámek a František Hála dokázali zabránit. I po vyloučení ze strany se podílela na publicistické činnosti a neúspěšně se snažila o vytvoření nové politické strany.[3][6]

Poúnorový život v exilu

[editovat | editovat zdroj]

Po únorovém převratu v roce 1948 uprchla v březnu s manželem a oběma dcerami za dramatických okolností do zahraničí. Z Německa se v létě roku 1948 s manželem přesunula do Velké Británie. S manželem se rozešla. Žila nejdříve v Paříži, od roku 1950 v Německu (Mnichov) a v 60. letech se přestěhovala do USA, kde učila a přednášela na vysokých školách (tehdejší Dean Junior College ve Franklinu u Bostonu) jako profesorka francouzštiny a němčiny.

Politicky se angažovala v československém exilu. Dočasně se vrátila do lidové strany a neúspěšně usilovala o obnovu meziválečné Československé národní demokracie. V prosinci 1948 se stala předsedkyní Sdružení československých žen v exilu. Od roku 1949 byla členkou Rady svobodného Československa. Během mnichovského pobytu redigovala časopis Návrat. V letech 19511955 byla spolupracovnicí rozhlasové stanice Svobodná Evropa. V Mnichově také dokončila třídílnou knihu Čapci očima rodiny (Hamburk: A. Vlach, 1961 a 1962, edice Skizeň). Zemřela na rakovinu.[7]

S manželem měla dvě dcery, Martu (1931) a Helenu (1936). Marta se v USA provdala za T. Kastnera, se kterým měla tři děti. Jejich dcera Katherine Kastnerová se přestěhovala do Prahy, kde spolu s Camille Huntovou založila galerii Hunt Kastner Artworks.

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Brno (kostel sv. Tomáše)
  2. a b Koželuhová, Helena. Československé dokumentační středisko [online]. ©1994–2009 [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  3. a b RENNER, Jan. Československá strana lidová 1945–1948. Překlad Miroslava Kühnová. Brno: Prius, 1999, s. 38–41. Prameny a studie k dějinám československého exilu 1948–1989, sv. 1. ISBN 80-238-5221-3.
  4. MALÍŘ, Jiří a kol. Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu, 1861–2004. Díl 2. Období 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-180-1. S. 1181–1183. 
  5. Koželuhová-Procházková Helena, JUDr. In: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. ©1995–2021 [cit. 20. 4. 2022]. Dostupné z: https://www.psp.cz/eknih/1946uns/rejstrik/jmenny/kc.htm
  6. MALÍŘ, Jiří a kol. Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu, 1861–2004. Díl 2. Období 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-180-1. S. 1182–1183, 1187. 
  7. MALÍŘ, Jiří a kol. Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu, 1861–2004. Díl 2. Období 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-180-1. S. 1285, 1343. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DRÁPALA, Milan, a kol. Na ztracené vartě Západu: antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945-1948. Praha: Prostor, 2000. 682 s. ISBN 80-7260-046-X. 
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • PROCHÁZKOVÁ-KASTNEROVÁ, Marta a PEHR, Michal, ed. S odvahou k pravdě: život političky Heleny Koželuhové, neteře bratří Čapků. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2019. 394 s. ISBN 978-80-88292-27-2.
  • RENNER, Jan. Československá strana lidová 1945–1948. Překlad Miroslava Kühnová. Brno: Prius, 1999. 101 s. Prameny a studie k dějinám československého exilu 1948–1989, sv. 1. ISBN 80-238-5221-3.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl : K-P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 153. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]