Přeskočit na obsah

Ibn al-Arabí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ibn al-Arabí
Rodné jménoمحمد بن علي بن محمد بن عربي الحاتمي الطائي الأندلسي
Narození28. července 1165
Murcia
Úmrtí16. listopadu 1240 (ve věku 75 let)
Damašek
PseudonymIbn 'Arabi, Sheikh Akbar
Povolánífilozof, básník a spisovatel
Tématasúfismus
Významná dílaThe Ringstones of Wisdom
The Meccan Revelations
The Interpreter of Desires
VlivyAbd al Ibn Sabīn
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muhjiddín ibn Arabí (28. července 1165, Murcia16. listopadu 1240, Damašek) byl arabský islámský mystik a filozof, představitel súfismu. Panteistické tendence v jeho díle vzbudily hněv muslimské ortodoxie a některé jeho knihy byly zakázány.

Narodil se v Murcii v Andalusii. V osmi letech odešel do Sevilly, významného centra islámské kultury. V Seville působil 30 let, studoval zde tradiční islámské vědy. Během těchto let také hodně cestoval po muslimském Španělsku i po severní Africe, během jedné z těchto cest se v Córdobě setkal s významným islámským aristotelovským filozofem Ibn Rušdem (Averroem). Averroes byl blízkým přítelem Ibn Arabího otce, proto mladého jinocha přijal k rozhovoru. Podle legendy vyzařoval mladý Ibn Arabí takovou mystickou sílu, že starý filozof zbledl a roztřásl se.

V roce 1198 měl vizi, po níž v něm vznikl pocit, že mu bylo nařízeno opustit Španělsko a vyrazit na východ. Tak začala jeho pouť do Orientu. Nejprve navštívil roku 1201 Mekku, kde měl další vizi, v níž prý dostal božské přikázání, aby začal psát své hlavní dílo Mekkánské iluminace (Al-Futúhát al-Makkíja), které dokončil na konci života. Jde o monumentální encyklopedii všech esoterických věd islámu. V Mekce se rovněž seznámil s mladou dívkou velké krásy jménem Nizám, která se pro něj stala ztělesněním Sofie (Moudrosti). Stala se pro něj mimořádným zdrojem inspirace. Postavil jí pomník sbírkou milostných básní Vykladač tužeb (Tardžumán al-ašwáq).

V roce 1204 Mekku opustil a podnikl řadu cest (Bagdád, Mosul, Malatya, Jeruzalém, Káhira, Aleppo). Roku 1230 se natrvalo usadil v Damašku, kde napsal dílo Drahokamy moudrosti (Fusús al-Hikam) a dokončil Mekkánské iluminace.

Jeho žákem byl Ṣadr al-Dīn al-Qūnawī.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CORBIN, Henry. Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn 'Arabího. Vyd. 1. Přeložil Joseph Jacques. Praha: Malvern, 2010. 333 s. ISBN 978-80-86702-82-7.
  • Jednota a mnohost: Eckhart Kusánský, Böhme, Ibn 'Arabí: sborník textů z česko-německého filosofického kolokvia [Praha, listopad 2001]. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2002. 134 s. ISBN 80-7021-523-2. [Stať „Základní rysy nauky Ibn 'Arabího" je na str. 111–134; napsal R. Pietsch, Mnichov.]
  • KROPÁČEK, Luboš. Súfismus: dějiny islámské mystiky. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2008. 341 s. ISBN 978-80-7021-817-4. [Stať „Ibn 'Arabí" je na str. 83–92.]
  • MCGREAL, Ian Philip, ed. Velké postavy východního myšlení: slovník myslitelů. Praha: Prostor, 1998. 623 s. ISBN 80-85190-93-1. [Stať „Ibn 'Arabí" je na str. 550–554.]
  • OSTŘANSKÝ, Bronislav. Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky: úradky boží pro nápravu lidského království šajcha Muhjiddína ibn ´Arabího. 1. vyd. Praha: Orientální ústav, 2004. 130 s. ISBN 80-85425-55-6.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]