Přeskočit na obsah

Kopřivnička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kopřivnička
Soutok Kopřivničky s Lubinou (Kopřivnička je uprostřed snímku vzadu)
Soutok Kopřivničky s Lubinou (Kopřivnička je uprostřed snímku vzadu)
Základní informace
Délka toku7,3 km
Plocha povodí13,7 km²
Průměrný průtok0,11 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí2-01-01-1380
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Moravskoslezský krajKopřivnice, Příbor)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Baltské moře, Odra, Lubina
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kopřivnička je potokokrese Nový JičínMoravskoslezském kraji. Je to levostranný přítok řeky Lubiny. Délka toku činí 7,3 km.[1][pozn 1] Plocha povodí měří 13,7 km².[2][pozn 2]

Průběh toku

[editovat | editovat zdroj]

Potok pramenínadmořské výšce cca 570 m, u Janíkova sedla pod vrcholem Červený kámen (696 m),[3] asi 2 km jihovýchodně od středu Kopřivnice. Na horním toku proudí severozápadním směrem hlubokým údolím s kamennými hrázemi a přepady pod hradem Šostýn. Zde se na kamenech v potoce ukládá travertin. Dále po proudu teče kolem městského koupaliště a hřbitova. Tady již vtéká do zastavěné zóny, protéká městem a potom pokračuje mezi poli dále na sever. Do řeky Lubiny se Kopřivnička vlévá u jižního okraje Příboru v nadmořské výšce 287 m. Celkový spád toku je kolem 3 %.

  1. Lidový název podle tvaru řeky křivý » Pokrivnička » Kopřivnička
  2. Kolem řečiště rostly kopřivy » Kopřivnička
  3. Název podle středověkého lokátora města Kopřiva » Kopřivnice » Kopřivnička

Ve druhé polovině 20. století byl potok při velkém rozrůstání města a tím i rozsáhlé přestavbě centra položen do mnohem hlubšího koryta a místy sveden do vodních tunelů.[4] Asi v polovině toku byl necelý kilometr potoka sveden do nového rovného koryta. V roce 1961 byla postavena čistírna odpadních vod.[5] Snížil se průtok.

Větší přítoky

[editovat | editovat zdroj]

Největším přítokem Kopřivničky je potok Sýkoreček, který přitéká zprava. Další přítoky jsou malé a bezejmenné.

Vodní režim

[editovat | editovat zdroj]

Průměrný průtokústí činí 0,11 m³/s.[6]

Podle urbáře hukvaldského panství z roku 1581 stál na potoku mlýn. V roce 1660 je uváděn jako fojtův mlýn. Jednalo se o dřevěnou stavbu na obdélníkovém půdorysu. Mletí zaniklo pravděpodobně kolem roku 1900. Poslední majitelé byli manželé Krestovi. Mlýn byl zbourán při regulaci potoka v roce 1961. Fotografie mlýna se nacházejí v muzeu Fojství v Kopřivnici.[7]

  1. Bývá též uváděna hodnota 6,9 km (Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže)
  2. Bývá též uváděna hodnota 13,5 km² (Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže)
  1. HYDROEKOLOGICKÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM VÚV TGM – Kopřivnička [online]. [cit. 2018-08-31]. Dostupné online. 
  2. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR (str. 86) [online]. [cit. 2018-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  3. Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 25 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. 
  4. Mapy.cz [online]. Seznam.cz [cit. 2018-09-03]. Dostupné online. 
  5. Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. – Čistírna odpadních vod Kopřivnice [online]. [cit. 2018-09-03]. Dostupné online. 
  6. Vladimír Vlček. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 139–140. 
  7. TICHÁNEK, Jiří. Vodní mlýny na Novojičínsku. [Ostrava]: Šmíra-Print, 2012. 600 s. ISBN 9788087427286, ISBN 8087427289. OCLC 815382344 S. 209–212. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]