Přeskočit na obsah

Kozelské knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kozelské knížectví
Księstwo kozielskie
Herzogtum Cosel
 Bytomské knížectví 13121532 České království 
Pruské království 
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Slezsko v letech 1284-1287
Obyvatelstvo
Státní útvar
Vznik
1312 – vznik Kozelského knížectví
1532 – zánik Kozelského knížectví
Zánik
1532 – konec svébytného knížectví
1742 – definitivní zánik včleněním do Pruského království
Státní útvary a území
Předcházející
Bytomské knížectví Bytomské knížectví
Následující
České království České království
Pruské království Pruské království

Kozelské knížectví (polsky Księstwo kozielskie, německy Herzogtum Cosel) bylo součástí Bytomského knížectví. Bytomské knížectví se roku 1281 oddělilo od Opolsko-ratibořského knížectví.[1]

Hrad Kozlí

V roce 1282 zemřel Vladislav I. Opolský a jeho synové si rozdělili Opolsko-ratibořské knížectví. Do roku 1284 vládl Kazimír Bytomský spolu s bratrem Boleslavem I. Opolským, následně vládl samostatně Bytomsko-kozelskému knížectví. V roce 1289 vzdal Kazimír mezi prvními lenní hold českému králi Václavovi II. Již za života Kazimíra v roce 1303 dochází k dělení knížectví na tři menší Bytomské, Kozelské a Tošecké. V roce 1312 zemřel Kazimír a jeho syn Vladislav Kozelský se ujal samostatné vlády v knížectví kozelském.[2] V roce 1334 zastavil Vladislav Kozelské knížectví za 4000 hřiven stříbra knížeti ratibořskému Leškovi Ratibořskému. Po smrti knížete Leška bez potomků se Kozelsko zpět vrátilo do vlastnictví Bytomska. V roce 1337 Vladislav vydělil Kozelsko nejstaršímu synovi Kazimírovi Kozelskému, který zemřel již v roce 1342. Druhý syn Vladislava Boleslav Kozelsko-Bytomský se ujal vlády nad oběma knížectvími po smrti otce v roce 1352.[1][2] V roce 1354/1355 zemřel Boleslav Kozelsko-Bytomský při výpravě českého a římského krále Karla IV. do Itálie, kde se pozdější císař ucházel o císařskou korunu. Boleslav byl poslední člen linie bytomsko-kozelských Piastovců.[1][2] Za života Vladislava Kozelského byla sepsána dědičná smlouva, která určovala nárok jeho dcer po vymření mužských potomků. Nároky na Bytomské a Kozelské knížectví vznášeli těšínská linie rodu Piastovců v čele s Kazimírem I. Těšínským a olešnická linie v čele s Konrádem I. Olešnickým. Na základě arbitráže vedenou samotným českým králem Karlem IV. a domluvou mezi jednotlivými knížaty získal Kozelské knížectví Konrád I. Olešnický, jeho manželka byla dcera Vladislava Eufemie Bytomská a těšínský kníže Kazimír I.Těšínský získal Bytomské knížectví.[2] V roce 1489 dobyl Kozelské knížectví uherský král Matyáš Korvín, po jeho smrti bylo knížectví navráceno majiteli Konrádovi X. V roce 1492 vymřela olešnická větev rodu Piastovců a knížectví se opět stalo lénem českého krále. Vladislav II. Jagellonský prodal léno Janovi II. Opolskému, ten jej v roce 1509 spojil s Opolským knížectvím. V roce 1532 zemřel Jan II. Opolský a Kozelsko se opět stalo majetkem českého státu.

Kozelská knížata

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herzogtum Cosel na německé Wikipedii.

  1. a b c ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. první. vyd. Praha 5: Libri, 2003. 546 s. ISBN 80-7277-172-8. 
  2. a b c d KOLEKTIV. Stredovek. www.e-stredovek.cz [online]. [cit. 2020-03-24]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Historická komise pro Slezsko (ed. ): History of Silesia, svazek 1, Sigmaringen, 1988, ISBN 3-7995-6341-5, str. 124, 145, 158, 169, 183f., A 199.
  • Hugo Weczerka (ed. ): Příručka historických míst . Svazek: Slezsko (= kapesní vydání Kröners) . Svazek 316). Kröner, Stuttgart 1977, ISBN 3-520-31601-3, s. 72–74 a rodinné záznamy na s. 594–597.
  • Rudolf Žáček: Dějiny Slezska v datech . Praha 2004, ISBN 80-7277-172-8, s. 406, 407, 414, 414, 422–423, 434 a 439.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]