Přeskočit na obsah

Marie Votrubová-Haunerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie Votrubová-Haunerová
Rodné jménoMarie Christine Haunerová
Narození2. srpna 1878
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. května 1957 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánífejetonistka, překladatelka, básnířka
Manžel(ka)Jan Votruba
Příbuzníbratr Wilhelm Julius Hauner, synovec Vilém Bohumír Hauner
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Votrubová-Haunerová (2. srpna 1878 Praha[1]23. května 1957 Praha) byla česká básnířka, fejetonistka, dramatička a překladatelka.

Narodila se v rodině pražského restauratéra a hoteliéra Wilhelma Haunera (1842 Olešná – 1919 Praha) a Julie rozené Hlaváčové.[2] Měla pět sourozenců: Viléma (1877), Julii (1882), Antonína (1882–1890), Julia (1883) a Kristinu (1896). Její otec byl majitelem prestižního prosperujícího hotelu U arcivévody Štěpána (potom hotel Šroubek). Později to byl hotel Evropa na Václavském náměstí.

Vystudovala Vyšší dívčí školu v Praze. Brzy se provdala za Jana Votrubu. S manželem pobývala často v cizině. Postupně v Indii, Turecku, Řecku, Francii a v letech 1908–1909 v Itálii. Zde došlo k jejímu seznámení s významným spisovatelem Gabrielem d'Annunzio, kterého obdivovala. Stala se propagátorkou a překladatelkou jeho díla, například Dcera Joriova, Amaranta, Triumf smrti aj.[3]

Přispívala verši do časopisů Lumír, Besedy Času, Humoristické listy, Duch času, Rozkvět – obrázkový čtrnáctideník. Překládala z angličtiny, ruštiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny. Používala pseudonym Avo Burtov.

  • Touhy – in: Lumír 1894[4]
  • Jeptiška – in: Lumír 1896[5]
  • Co rozmar přinesl – Praha: Bursík a Kohout, 1902
  • Monolog – in: Besedy Času, 1902[6]
  • Bez adres – in: Humoristické listy, 1910[7]
  • Makovička – in: Rozkvět, 1911[8]
  • Jako na zemi, tak i na nebi – in: Duch času, Chicago: 1911[9]
  • Ahoj – in: Humoristické listy, 1911[10]
  • Srdce, o člověku mluv mně! Praha: Edvard Beaufort, 1912
  • Smích mrtvých – in: Lyrický rok 1913F. S. Procházka. Praha: František Topič, 1913
  • Nuže, to Láska jest? – in: Česká lyra: nárys české lyriky novodobé – F. S. Procházka. Praha: Unie, 1918[11]
  • Rada – in: Česká lyra: nárys české lyriky novodobé – F. S. Procházka. Praha: Unie, 1918[12]
  • Povídka bez tendence – in Besedy Času, 1911[13]
  • Martička pianistka; Jašmak; Když volí ženy ženu: dramata – Praha: J. R. Vilímek, 1917
  • Rovnováha: drama o jednom dějství; Senoseč: veselohra o jednom dějství – Praha: J. R. Vilímek, 1948
  • Srdce [rukopis]: píseň pro vysoký hlas – na slova M. Votrubové-Haunerové napsal Milan Balcar. 1909
  1. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. 
  2. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. 
  3. Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  4. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  5. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  6. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  7. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  8. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  9. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  10. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  11. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  12. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  13. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  14. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]