Přeskočit na obsah

Oxid antimonitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxid antimonitý
Obecné
Systematický názevOxid antimonitý
Anglický názevAntimony trioxide
Německý názevAntimon(III)-oxid
Sumární vzorecSb4O6
VzhledBílá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1309-64-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)215-175-0
Indexové číslo051-005-00-X
Vlastnosti
Molární hmotnost291,52 g/mol
Teplota tání656 °C
Teplota varu1 426 °C
Teplota změny krystalové modifikace572 °C
Hustota5,19 g/cm3 (α-modifikace)
5,778 g/cm3 (β-modifikace)
Rozpustnost ve vodě1,4 mg/100 ml (30 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v koncentrovaných kyselinách a zásadách
Relativní permitivita εr12,8
Tlak páry13,3 hPa (660 °C)
Měrná magnetická susceptibilita−2,978 Sm−1
Struktura
Krystalová strukturakrychlová (α-modifikace)
kosočtverečná (β-modifikace)
Hrana krystalové mřížkya=1 113 pm (α-modifikace)
a=492 pm; b=1 246 pm; c=542 pm (β-modifikace)
Koordinační geometriepyramida
Dipólový moment0 C.m
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−709 kJ/mol (α-modifikace)
Entalpie tání ΔHt188 J/g
Entalpie varu ΔHv256 J/g
Standardní molární entropie S°133 J.K−1.mol−1 (α-modifikace)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−626,5 kJ/mol (α-modifikace)
−617,8 (β-modifikace)
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
R-větyR40
S-větyS2, S22, S36/37
NFPA 704
1
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid antimonitý (chemický vzorec Sb4O6, někdy zkráceně jen Sb2O3) je nejdůležitější sloučeninou antimonu.

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Oxid antimonitý lze připravit více způsoby:

4 Sb + 3 O2 → Sb4O6.

4 SbCl3 + 6 H2O → Sb4O6 + 12 HCl.

  • Pražením minerálů antimonu (hlavní průmyslová metoda přípravy).

Chemické vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Oxid antimonitý je amfoterní oxid. Lze ho přímo oxidovat na oxid antimoničný nebo jiné sloučeniny antimoničné. Také ho lze jednoduše redukovat na antimon.

Struktura molekuly
Struktura molekuly

V pevném stavu se oxid antimonitý vyskytuje ve struktuře, která tvarem odpovídá struktuře adamantanu. Každý atom antimonu je vázán se třemi atomy kyslíku a ty následně s dalšími třemi atomy antimonu. Všechny atomy antimonu jsou tedy vzájemně provázány přes "kyslíkové můstky". Je proto vhodnější zapisovat vzorec oxidu jako Sb4O6 a nikoliv Sb2O3 i když tento zápis není chybně, ale nezachycuje plně strukturu sloučeniny.

V plynné fázi existuje tento oxid v dimerní formě Sb4O6, která je isostrukturní s oxidem fosforečným, tato forma je přítomna také v krystalické kubické formě. Monoklinická forma má lístkovou strukturu složenou z pyramidálních skupin {SbO3}, které sdílejí atom kyslíku.

Toxikologie

[editovat | editovat zdroj]

Oxid antimonitý je pouze slabě absorbován zažívací soustavou, hlavní cestou expozice je vdechování prachu. Vylučování antimonu z těla je pomalé, takže je nebezpečný z hlediska chronické toxicity. Akutní otravy nejsou časté.[zdroj?]

  1. a b Senarmontite. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]