Přeskočit na obsah

Vlastimil Ježek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Vlastimil Ježek
Vlastimil Ježek (2019)
Vlastimil Ježek (2019)
2. generální ředitel Českého rozhlasu
Ve funkci:
28. června 1993 – 30. června 1999
PředchůdceJiří Mejstřík
NástupceVáclav Kasík
Generální ředitel Národní knihovny ČR
Ve funkci:
15. září 2004 – 9. září 2008
PředchůdceVojtěch Balík
NástupcePavel Hazuka
Člen Rady České televize
(v letech 2022–2024 také místopředseda rady)
Úřadující
Ve funkci od:
15. června 2022
Stranická příslušnost
Nestraník
do Senátuza KDU-ČSL (2008)

Narození24. července 1963 (61 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťAlena Ježková 1. manželka
Martina Ježková 2. manželka
Dětidcery Markéta, Klára a Zuzana
Alma materČVUT v Praze (nedokončil)
Univerzita Karlova v Praze
CommonsVlastimil Ježek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastimil Ježek (* 24. července 1963 Praha) je český novinář, publicista a manažer, od června 2022 člen Rady České televize (v letech 2022 až 2024 místopředseda rady). V letech 1993 až 1999 byl generálním ředitelem Českého rozhlasu a v letech 2004 až 2008 generálním ředitelem Národní knihovny ČR.

Od roku 2012 pracuje jako předseda představenstva akciové společnosti Obecní dům.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Poprvé byl ženatý se spisovatelkou Alenou Ježkovou. 23. prosince 1989 se jim narodila dcera Markéta. S druhou manželkou Martinou má dcery Kláru a Zuzanu.

Vzdělání a profesionální kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Maturoval na gymnáziu v Praze. Poté pracoval jako stavební dělník, tři semestry studoval stavební fakultu ČVUT v Praze a působil jako vychovatel mentálně retardovaných dětí. V roce 1990 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.[1]

V letech 1986–1987 s dalšími studenty organizoval nástěnné noviny a tištěný časopis Situace. Doma pořádal bytové semináře a přednášky. V listopadu 1989 patřil mezi významné osobnosti studentského stávkového hnutí.

V letech 1990 až 1993 pracoval v redakci později zaniklého deníku Práce. V roce 1993 zvítězil v konkurzu na generálního ředitele Českého rozhlasu, kterým byl až do roku 1999. Poté byl šéfredaktorem týdeníku Naše rodina a založil produkční agenturu TICHÝ-JEŽEK. 15. září 2004 byl ministrem kultury jmenován ředitelem Národní knihovny České republiky.[2] Z funkce byl odvolán 9. září 2008.[3]

Publicistická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Spolu se Zdeňkem Tichým je spoluautorem knihy Šest z šedesátých o nejvýznamnějších českých divadlech malých forem (2003, ISBN 80-86212-31-9). V roce 1996 v nakladatelství Primus vydal spolu s Kamilou Moučkovou knihu Říkali jí lvice. Je také spoluautorem učebnic Československo v letech 1968 – 1989 a Rok 1989 ve východní Evropě (obě Fortuna).

Často publikuje své texty například v denících Právo, MF DNES, časopisech Týden, Reflex, Lidové noviny, Strategie, Učitelské noviny aj.

V březnu 2009 představil svou knihu Střepiny chobotnice aneb Národ sobě.[4]

Nová budova Národní knihovna na Letné

[editovat | editovat zdroj]

Pod Ježkovým vedením Národní knihovna zahájila přípravu pro výstavbu nové budovy. Byl vybrán pozemek na Letenské pláni a v mezinárodní architektonické soutěží byla vybrán návrhu týmu britského architekta českého původu Jana Kaplického z ateliéru Future Systems z 355 návrhů. Budova měla být dostavěna v roce 2012 a měla poskytnout prostor asi pro 10 milionů knih vytištěných po roce 1801. V červenci 2008 ministr Václav Jehlička (KDU-ČSL) konstatoval, že budova kvůli problémům s pozemky a financováním postavena nebude.[5] V září 2008 byl Ježek odvolán z funkce generálního ředitele knihovny.[6]

Osobní a politická angažovanost

[editovat | editovat zdroj]

Patřil mezi významné osobnosti studentského stávkového hnutí v listopadu 1989. V době 10. výročí událostí byl signatářem výzvy Děkujeme, odejděte!

V říjnu 2008 kandidoval neúspěšně v senátních volbách za KDU-ČSL. Ve volebním obvodě č. 24Praha 9 získal jen 6,97 % hlasů a nepostoupil do druhého kola.[7]

Dne 15. června 2022 byl zvolen Poslaneckou sněmovnou do funkce člena Rady České televize.[8] Získal 96 hlasů z 98 možných hlasů.[9] V prosinci 2022 se stal místopředsedou rady.[10] Post místopředsedy rady zastával do června 2024.[11]

  1. Vlastimil Ježek [online]. Britské listy [cit. 2015-10-07]. Dostupné online. 
  2. Vstupte! s Vlastimilem Ježkem nejen o Národní knihovně. Český rozhlas [online]. 2005-09-09 [cit. 2015-10-07]. Dostupné online. 
  3. Ředitel Národní knihovny Ježek byl odvolán. ČT24 [online]. 2008-09-09 [cit. 2015-10-07]. Dostupné online. 
  4. Vlastimil Ježek napsal o „životě a smrti chobotnice“. ČT24 [online]. 2009-03-02 [cit. 2015-10-07]. Dostupné online. 
  5. JEŽEK, Vlastimil. Střepiny chobotnice aneb národ sobě. 1. vyd. Řitka: Daranus, s.r.o., 2009. 279 s. ISBN 978-8086983-69-1. 
  6. Ministr kultury odvolal ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka. Český rozhlas [online]. 2008-09-10 [cit. 2015-10-07]. Dostupné online. 
  7. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 17.10. – 18.10.2008 [online]. Český statistický úřad [cit. 2015-10-07]. Dostupné online. 
  8. Rada České televize je po měsících opět kompletní. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 06-15-2022 [cit. 06-16-2022]. Dostupné online. 
  9. Radními ČT se stali Mrklas, Richterová, Novák, Šafařík a Ježek. Volilo se veřejně. Médiář.cz [online]. 2022-06-15 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. 
  10. Matocha funkci neobhájil, novým předsedou Rady ČT byl zvolen Karel Novák. Médiář.cz [online]. 2022-12-07 [cit. 2023-01-14]. Dostupné online. 
  11. Ježek, Matocha a Šafařík v předsednictvu Rady ČT skončili. Médiář.cz [online]. 2024-06-19 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]