Přeskočit na obsah

ZSU-23-4

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ZSU-23-4
ZSU-23-4 v muzeu ruské vojenské historie
ZSU-23-4 v muzeu ruské vojenské historie
Typ vozidlasamohybný protiletadlový systém
Země původuSovětský svaz SSSR
Historie
VýrobceStrojírenský závod Mytišči
Návrh1957-1962
Období výroby1964-1982
Vyrobeno kusůokolo 6500 ks
Ve službě60. léta-dosud
Základní charakteristika
Posádka4 (velitel, řidič, střelec, operátor radaru)
Délka6,54 m [1]
Šířka2,95 m [1]
Výška2,25 m [1]
Hmotnost20,5 t [1]
Pancéřování a výzbroj
Pancéřovánísvařovaná ocel, 9,4 mm trup, 8,9 mm věž [1]
Hlavní zbraňčtyři kanóny AZP-23 ráže 23 mm, 2000ks munice [1]
Pohon a pohyb
MotorV6R, řadový vznětový šestiválec
Výkon209 kW (280 hp)
Odpruženísamostatné torzní tyče s hydraulickými tlumiči na prvním, pátém levém a šestém pravém kole
Max. rychlost50 km/h na silnici [1], 30 km/h v terénu
Poměr výkon/hmotnost14,7 hp/t
Dojezd450 km na silnici [1], 300 km v terénu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ZSU-23-4 "Šilka" je lehce pancéřovaný, samohybný protiletadlový systém vybavený radarem. Zkratka "ZSU" (Zenitnaja samochodnaja ustanovka, rusky: Зенитная Самоходная Установка) znamená protiletadlová samohybná sestava. Číslice 23-4 pak označují ráži a počet kanónů. Stroj je pojmenován po ruské řece Šilce.

Irácká Šilka zničená během Operace pouštní bouře (1991)

Předchozí sovětský protiletadlový dvojkanón, ZSU-57-2 byl vyzbrojen dvěma kanóny ráže 57 mm, které se zaměřovaly na cíl pomocí optického zaměřovače. I přes dobré parametry kanónů byl stroj v boji problematický. Příčinou byla absence radaru, malé množství munice a nemožnost střelby za pohybu.

Vývoj ZSU-23-4 začal v roce 1957 a první kusy se dostaly do služby v roce 1965. Postupně pak došlo k nahrazení všech stávajících ZSU-57-2 v sovětské výzbroji. Primárním úkolem ZSU-23-4 je protiletadlová obrana vojenských objektů, pěchoty a ostatní vojenské techniky během přesunu. Úspěšně je však (díky možnosti nulového až záporného náměru) používán i při přímé podpoře pěchoty, boji v městských oblastech a podobně.

ZSU-23-4 se postupně dostaly do výzbroje mnoha států Varšavské smlouvy a dalších států sympatizujících se SSSR. Z celkového počtu 6500 vyrobených kusů bylo do 23 státu exportováno přibližně 2500 kusů.

Bojové nasazení

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c d e f g h ZSU-23 MM Antiaircraft gun [online]. FAS Military Analysis Network [cit. 2013-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Latest from the OSCE Special Monitoring Mission to Ukraine (SMM), based on information received as of 19:30, 15 February 2018. www.osce.org [online]. 2018-02-16 [cit. 2022-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]