Přeskočit na obsah

Řada (matematika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Řada (také nekonečná řada) je matematický výraz ve tvaru , kde je nějaká posloupnost.

Pokud jsou členy řady tvořeny čísly, tzn. každý člen závisí pouze na svém pořadovém čísle , pak hovoříme o číselných řadách (řadách s konstantními členy). Každý prvek řady však může záviset nejen na svém pořadovém čísle , ale také na dalších parametrech. Takové řady označujeme jako funkční (popř. také funkcionální). Funkční řada je řada, jejímiž členy jsou funkce. Funkční řadu, kterou získáme z funkční posloupnosti , vyjadřuje výraz

pro , kde je vzájemný průnik definičních oborů funkcí .

Zvolíme-li libovolné , pak získáme číselnou řadu .

Součet řady

[editovat | editovat zdroj]

Z posloupnosti lze vytvořit novou posloupnost , jejíž členy jsou určeny jako , tedy (konečný) součet prvních n prvků posloupnosti . Posloupnost označujeme jako posloupnost částečných součtů nebo sumaci řady . Člen této posloupnosti se nazývá -tým částečným součtem nekonečné řady.

Součet nekonečné řady je definován prostřednictvím limity posloupnosti částečných součtů jako

.

Termín „řada“ bývá v některých případech ztotožňován s tímto součtem.

Konvergence řady

[editovat | editovat zdroj]

Má-li posloupnost částečných součtů konečnou limitu, tedy

,

pak je řada konvergentní (např. ), popř. bodově konvergentní v případě funkční řady. Pokud uvedená limita neexistuje (například - posloupnost částečných součtů je oscilující) nebo je nevlastní, tedy (například ), pak je řada divergentní.

Pro číselné řady je součtem řady číslo. Pro funkční řady je součtem řady funkce .

Řada komplexních čísel , kde jsou reálná čísla pro , je konvergentní tehdy a jen tehdy, konvergují-li obě řady a .

Pokud a , pak

Konverguje-li řada , pak konverguje také řada . Jestliže konverguje řada , pak konverguje také řada, která z této řady vznikne přidáním nebo odebráním konečného počtu členů. Pokud řada diverguje, pak bude divergentní také řada, která vznikne z této řady přidáním nebo odebráním konečného počtu členů.

U funkčních řad se jako označuje množina všech , pro která je daná řada konvergentní, jako obor konvergence dané řady.

Absolutní konvergence

[editovat | editovat zdroj]

Pokud konverguje řada , ale nekonverguje řada , pak řada konverguje neabsolutně.

Pokud konverguje řada i řada , pak řada konverguje absolutně.

Pro absolutně konvergentní řady platí komutativní, asociativní a distributivní zákony. Přesouváním členů absolutně konvergentní řady se nezmění konvergence ani součet řady.

Jsou-li dány dvě absolutně konvergentní řady se součty , pak platí

,

kde .

Stejnoměrná konvergence

[editovat | editovat zdroj]

Řadu funkcí označíme jako stejnoměrně konvergentní, pokud v uzavřené oblasti komplexní roviny existuje takové číslo a k němu číslo , že pro libovolné a platí . Je-li reálné, pak oblast představuje interval.

Podmínky konvergence

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Kritéria konvergence řad.

U konvergentních řad lze zavést zbytek řady po -tém součtu jako

Podmínku konvergence řady lze vyjádřit také tak, že nekonečná řada konverguje právě tehdy, pokud k libovolnému kladnému číslu existuje takové , že pro libovolné platí nerovnost

Nutnou podmínkou konvergence řady je

Pokud se součet řady vyjádří ve tvaru , kde je -tý částečný součet a je zbytek řady po -tém částečném součtu, pak nutnou a postačující podmínku konvergence této řady lze vyjádřit vztahem

Nutná a postačující podmínka konvergence bývá také vyjadřována ve formě Bolzanova-Cauchyova kritéria. Podle něj je nekonečná řada konvergentní právě tehdy, existuje-li k libovolnému takové číslo , že pro libovolná platí

Přerovnání řady

[editovat | editovat zdroj]

Operace sčítání v je komutativní. Proto při sčítání konečného počtu čísel nezáleží na pořadí, v jakém jsou sčítány. Při nekonečně mnoha sčítancích tomu tak být nemusí.

Přerovnáním řady podle se nazývá řada , kde je bijekce .

Pokud je řada absolutně konvergentní, pak její každé přerovnání je také absolutně konvergentní řada a má stejný součet.

Riemannova věta

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Riemannova věta.

Je-li řada neabsolutně konvergentní reálná řada, pak ke každému existuje přerovnání , jež má součet . Rovněž existuje oscilující přerovnání .

Důkaz: Označme K rozšířené reálné číslo rovné součtu kladných členů řady (je-li jich nekonečně mnoho, pak jej lze definovat jako součet řady s vynecháním nekladných členů nebo ekvivalentně jako supremum součtů konečných množin kladných členů). Podobně buď Z součet záporných členů řady.

Pak jsou jen tři možnosti:
a) K i Z jsou konečné, pak řada v každém přerovnání konverguje k číslu K+Z.
b) přesně jedno z nich je konečné, pak řada v každém přerovnání diverguje k tomu z nich, které je nekonečné
c) Obě jsou nekonečná. Potom přerovnání konvergující k číslu s sestrojíme tak, že nejprve budeme nejdříve vkládat kladné čeny (počínaje největšími), dokud posloupnost částečných součtů (známe-li prvních n prvků vytvářeného přerovnání, známe i prvních n částečných součtů) nepřesáhne s. Poté budeme vkládat záporné členy (počínaje těmi, které jsou v absolutní hodnotě největší), dokud posloupnost částečných součtů neklesne pod s. Tento postup opakujeme donekonečna. Pokud řada obsahuje nulové členy, pak při každé "změně směru" vložíme jeden, dokud všechny nevyčerpáme. Tento postup lze formalizovat pomocí věty o definici rekurzí.

Jelikož K i Z jsou nekonečné, neexistuje žádný index , za nímž by již nedošlo ke změně směru. Z toho též plyne, že všechny členy původní řady budou vyčerpány, jedná se tedy skutečně o přerovnání.

Zbývá ukázat, že posloupnost částečných součtů konverguje k s. Pro libovolné ε>0 z definice konvergence existuje index takový, že všechny členy původní řady, které jsou v absolutní hodnotě větší, než ε, jsou v novém přerovnání vyčerpány před . Označme nejbližší další index, kde došlo ke změně směru. Od tohoto indexu leží všechny částečné součty v intervalu (s-ε, s+ε), neboť jakmile je hodnota s překročena, dojde ihned ke změně směru. Přerovnaná řada tedy konverguje k s.

Oscilující řady lze zkonstruovat podobně, přičemž přesáhne-li částečný součet číslo 1, přidáváme záporné členy, dokud částečný součet neklesne pod -1, pak přidáváme kladné.

Násobení řad

[editovat | editovat zdroj]

Pro absolutně konvergentní řady a platí:

Césarovské součty

[editovat | editovat zdroj]

Částečné součty:

Označme:

Řekneme, že řada je Césarovsky sumovatelná, pokud existuje

Řadu označíme symbolem pokud [zdroj?]

Některé významné řady

[editovat | editovat zdroj]

Obecně lze říci, že geometrická řada konverguje právě tehdy, je-li .

.

Ačkoli je splněna nutná podmínka pro konvergenci řady, tj. , je součet této řady roven nekonečnu, tedy řada diverguje. Nazývá se harmonická, protože každý člen, kromě prvního, je harmonickým průměrem sousedních členů.

  • Řada s kladnými členy je taková řada , jejíž všechny členy vyhovují podmínce . Řada s kladnými členy má vždy součet.
  • Alternující řada je řada, jejíž členy pravidelně střídají znaménka. Jde tedy o řadu


Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]