Přeskočit na obsah

Alice Paul

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alice Paul
Alice Paul (1915)
Alice Paul (1915)
Narození11. ledna 1885
Mount Laurel, New Jersey
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Úmrtí9. července 1977 (ve věku 92 let)
Moorestown, New Jersey
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Alma materSwarthmore College
Americká univerzita
Moorestown Friends School
Právnické centrum Georgetownské univerzity
Pensylvánská univerzita
Woodbrooke Quaker Study Centre
Povoláníprávnička, aktivistka za práva žen a sufražetka
OceněníNárodní ženská síň slávy (1979)
Síň slávy connecticutských žen (1994)
New Jersey Hall of Fame
New Jersey Women's Hall of Fame
Hunger Strike Medal
PříbuzníWilliam Penn
Webwww.alicepaul.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alice Stokes Paul (11. ledna 1885 Mount Laurel9. července 1977 Moorestown) byla americká kvakerka, sufražetka, feministka a bojovnice za práva žen, jedna z hlavních vůdkyň a stratéžek kampaně za devatenáctý dodatek k americké ústavě, který zakazuje diskriminaci na základě pohlaví v oblasti volebního práva.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Alice Stokes Paulová se narodila 11. ledna 1885 Williamu Mickle Paulovi I. (1850–1902) a Tacie Parry Paulové (1859–1930) v Paulsdale, Mount Laurel Township v New Jersey. Jejími sourozenci byli Willam Mickle Paul II (1886–1958), Helen Paul Shearerová (1889–1971) a Parry Haines Paul (1895–1956). Byla potomkem Williama Penna, kvakerského vůdce a zakladatele Pensylvánie. Vyrůstala v kvakerské tradici veřejné služby.[1]

Alice Paulová se poprvé dozvěděla o volebním právu žen od své matky, členky Národní asociace pro volební právo žen (National American Woman Suffrage Association, NAWSA), a někdy se ke své matce přidávala a navštěvovala sufražistická shromáždění.[2]

Paulová navštěvovala školu Moorestown Friends School, kde odmaturovala jako nejlepší ze třídy.[3] V roce 1901 odešla na Swarthmore College, instituci, kterou spoluzakládal její dědeček. Během studia na Swarthmore působila jako členka výkonné rady studentské samosprávy, což byla zkušenost, která v ní možná podnítila její pozdější nadšení pro politický aktivismus. V roce 1905 absolvovala Swarthmore College s bakalářským titulem v oboru biologie.[2] Později emigrovala do Spojených států amerických, kde nejprve působila na stipendijním pobytu.

První pobyt v USA

[editovat | editovat zdroj]

Částečně proto, aby se vyhnula učitelské práci, absolvovala po ukončení studia roční stipendijní pobyt v newyorském osadním domě na Lower East Side v Rivington Street Settlement House. Práce na osadnických aktivitách ji sice poučila o potřebě napravit nespravedlnost v Americe, brzy se však rozhodla, že sociální práce není cestou, jak tohoto cíle dosáhnout: „Ve velmi krátké době jsem věděla, že nikdy nebudu sociální pracovnicí, protože jsem viděla, že sociální pracovníci nedělají ve světě mnoho dobrého… sociální prací se situace změnit nedá.”[4]

Návrat do Británie

[editovat | editovat zdroj]

Paulová pak v roce 1907 získala magisterský titul na Pensylvánské univerzitě, kde absolvovala kurzy politologie, sociologie a ekonomie. Ve studiu pokračovala ve Woodbrooke Quaker Study Centre v anglickém Birminghamu a navštěvovala kurzy ekonomie na Birminghamské univerzitě, přičemž si nadále vydělávala sociální prací. V Birminghamu poprvé slyšela mluvit Christabel Pankhurstovou. Když se později přestěhovala do Londýna, kde studovala sociologii a ekonomii na London School of Economics, připojila se k militantní skupině pro volební právo Women's Social and Political Union (WSPU), kterou vedla Christabel a její matka Emmeline Pankhurstová.

Paulová byl opakovaně zatčena během demonstrací za volební právo a třikrát si odseděla trest odnětí svobody. Po návratu z Anglie v roce 1910 pokračovala ve studiu na Pensylvánské univerzitě a získala doktorát ze sociologie. Její disertační práce nesla název „Právní postavení žen v Pensylvánii”. Pojednávala o historii ženského hnutí v Pensylvánii i ve zbytku USA a naléhavě zdůrazňovala volební právo žen jako klíčovou otázku.[5]

Po ratifikaci 19. dodatku se zapsala na dvě právnické fakulty, přičemž navštěvovala denní a večerní kurzy, aby mohla rychleji dokončit studium. Později získala v roce 1922 titul LL.B na Washington College of Law na Americké univerzitě. v roce 1927 získala titul Master of Law a v roce 1928 doktorát z občanského práva tamtéž.[5]

Působení v USA

[editovat | editovat zdroj]

Paul iniciovala a spolu s Lucy Burns a dalšími strategicky řídila akce, jako byly Pochod za práva žen (Woman Suffrage Procession) a Tiché strážkyně (Silent Sentinels), které byly součástí úspěšné kampaně, jež v roce 1920 vyústila v přijetí dodatku.[6]

Kvůli svému aktivismu byla často terčem policejní brutality a jiného fyzického násilí, vždy však reagovala nenásilně a s odvahou. V roce 1917 byla za účast na protestu Tichých strážkyň před Bílým domem za strašlivých podmínek uvězněna, stejně jako několikrát předtím během úsilí o získání volebního práva pro ženy v Anglii.

Po roce 1920 strávila půl století v čele Národní ženské strany, která bojovala za Dodatek o rovnoprávnosti, jehož autorkami byly Paul a Crystal Eastman a který měl zajistit ústavní rovnoprávnost žen. Velký úspěch jí přineslo zařazení žen mezi skupiny chráněné proti diskriminaci v Zákoně o občanských právech z roku 1964.

Zemřela ve věku 92 let 9. čevence 1977.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alice Paul na anglické Wikipedii.

  1. Alice Paul. National Women's History Museum [online]. [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b About Alice Paul – Alice Paul Institute. www.alicepaul.org [online]. [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. 
  3. Paul, Alice Stokes. Social Welfare History Project [online]. 2011-01-21 [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Conversations with Alice Paul: Woman Suffrage and the Equal Rights Amendment.. www.oac.cdlib.org [online]. [cit. 2022-12-20]. Dostupné online. 
  5. a b KEENE, Michael; ADAMS, Katherine. Alice Paul and the American Suffrage Campaign. Illinois: University of Illinois Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-252-07471-4. 
  6. BAKER, Jean H. Placards at the White House. americanheritage.com [online]. 2010 [cit. 2022-06-10]. Roč. 59, čís. 4. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]