Přeskočit na obsah

Eugen von Scheure

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eugen von Scheure
Velitel v Litoměřicích
Ve funkci:
1915 – 1917
PředchůdceAugust Hajek
NástupceFranz Daniel von Drinamünde
Velitel v Záhřebu
Ve funkci:
1914 – 1915
PředchůdceAdolf Rhemen
NástupceJosef Seipka von Auenstaett
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910)

Narození18. prosince 1859
Temešvár
Úmrtí29. prosince 1922 (ve věku 63 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugen von Scheure (18. prosince 1859 Temešvár29. prosince 1922 Litoměřice) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1880, působil převážně u ženistů a uplatnil se také jako pedagog. Za první světové války byl velitelem v Záhřebu (1914–1915) a Litoměřicích (1915–1917). V roce 1917 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, po zániku monarchie mu byla přiznána hodnost generála ve výslužbě v československé armádě (1919).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny připomínané od 17. století a v roce 1864 povýšené do šlechtického stavu v Rakousku. Jeho otcem byl státní úředník Franz von Scheure. Základní vzdělání získal v rodném Temešváru a v Praze, v letech 1877–1880 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni. Do armády vstoupil v roce 1880 jako poručík k 1. ženijnímu pluku v Krakově, jako štábní důstojník ženistů poté sloužil v Terezíně, Přemyšlu a Pule, mezitím postupoval v hodnostech (nadporučík 1888, kapitán 1893). V letech 1895–1899 vedl odborný výcvik ženistů ve Vídni a v roce 1898 byl povýšen na majora. V letech 1899–1901 byl velitelem ženistů v Sarajevu[1] a v hodnosti podplukovníka (1901) poté strávil několik let u 20. pěšího pluku v Krakově (1901–1905).[2] V roce 1905 byl povýšen na plukovníka a do roku 1910 velel 29. pěšímu pluku v Temešváru.[3][4]

V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 8. horské brigády ve Foči v Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny.[5] Zde setrval i v letech 1913–1914 jako zástupce velitele 15. armádního sboru v Sarajevu.[6] V dubnu 1914 byl jako zástupce velitele 13. armádního sboru přeložen do Záhřebu a k datu 1. května 1914 povýšen do hodnosti polního podmaršála.[7] Po odchodu většiny jednotek na východní frontu zůstal v Záhřebu jako posádkový velitel (1914–1915).[8] Ve stejné funkci pak v letech 1915–1917 působil v Litoměřicích.[9] K datu 10. srpna 1917 obdržel hodnost titulárního polního zbrojmistra[10] a odešel do zálohy. Penzionován byl k datu 1. ledna 1919 a téhož roku mu byla k datu 1. listopadu v Československu přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.[11] Dožil v soukromí v Litoměřicích.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[12] V roce 1913 získal čestné občanství ve Foči, kde několik let působil jako brigádní velitel.

  1. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 147, 209 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 215, 440 dostupné online
  3. Přehled velitelů pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 177, 514 dostupné online
  5. Generale und Oberste (des k.u.k. Heeres) 1912; Vídeň, 1912; s. 7 dostupné online
  6. Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 112 dostupné online
  7. Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 5 dostupné online
  8. Přehled velitelů v Záhřebu 1914–1918 na webu weltkriege.at dostupné online
  9. Generale und Obersten 1916; Vídeň, 1916; s. 4 dostupné online
  10. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Přehled generálů III. třídy ve výslužbě československé armády 1919–1927 na webu valka.cz dostupné online
  12. Přehled řádů a vyznamenání Eugena Scheure in: Generale und Obersten 1917; Vídeň, 1917; s. 17 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]