Přeskočit na obsah

Franz Daniel von Drinamünde

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz Daniel von Drinamünde
Velitel v Litoměřicích
Ve funkci:
28. října 1917 – 1. prosince 1918
PředchůdceEugen von Scheure
Nástupcefunkce zanikla
Velitel v Innsbrucku
Ve funkci:
30. října 1916 – 6. října 1917
PředchůdceHeinrich Tschurtschenthaler von Helmheim
NástupceFranz Scholz von Benneburg
Ve funkci:
22. května 1915 – 29. února 1916
PředchůdceLudwig Koennen-Horák
NástupceHeinrich Tschurtschenthaler von Helmheim
Velitel 54. pěší divize
Ve funkci:
29. února 1916 – 20. září 1916
PředchůdceSiegmund Benigni
NástupceViktor Severus von Laubenfeld
Velitel 9. pěší divize
Ve funkci:
14. září 1914 – 2. ledna 1915
PředchůdceViktor von Scheuchenstuel
NástupceJosef Schön
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1918), polní podmaršál (1915), generálmajor (1912)

Narození24. června 1861
Drmoul
Úmrtí7. ledna 1928 (ve věku 66 let)
Novosedlice
Profesedůstojník
OceněníŘád železné koruny 3. třídy (1910)
Řád železné koruny 2. třídy (1914)
Vojenský jubilejní kříž
Vojenský záslužný kříž
Jubilejní pamětní medaile 1898
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Daniel von Drinamünde (24. června 1861 Drmoul[1]7. ledna 1928 Střekov část Ústí nad Labem[2]) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1882, u různých jednotek strávil řadu let v Čechách. Na začátku první světové války se vyznamenal jako velitel divize na srbské frontě (1914). Ze zdravotních důvodů byl stažen z aktivní služby na frontě a do konce války zastával funkce posádkového velitele v Innsbrucku (1916–1917) a v Litoměřicích (1917–1918). V roce 1916 byl povýšen do šlechtického stavu a v armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1918). Po rozpadu monarchie žil v soukromí v severních Čechách.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Erb Franze Daniela von Drinamünde (1917)

Pocházel ze západočeského Drmoulu, po gymnaziálních studiích získal vojenskou průpravu na kadetní škole v Hainburgu (1879–1882). Vojenskou službu zahájil jako poručík (1882) v Klosterneuburgu a v roce 1887 byl povýšen na nadporučíka. V letech 1889–1891 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V hodnosti kapitána (1891) sloužil u 58. pěší brigády v Terezíně, souběžně působil na odboru vojenského mapování u generálního štábu. Po službě u 19. pěšího pluku v Plzni (1895–1897) se vrátil do Terezína, kde byl důstojníkem u 94. pěšího pluku.[3] V hodnosti majora (1899) byl šéfem štábu 32. pěší divize v Budapešti (1899–1901)[4] a pak znovu působil u topografické kanceláře na generálním štábu. Jako podplukovník (1903) byl přeložen k 59. pěšímu pluku do Linze, kde strávil dva roky.[5] V roce 1906 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 28. pěšího pluku v Českých Budějovicích,[6] od roku 1910 dislokovaného v Tridentu.[7]

V roce 1912 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 17. pěchotní brigády v Praze.[8] S touto jednotkou byl na začátku první světové války povolán na srbskou frontu, kde se v říjnu 1914 stal velitelem 9. pěchotní divize. Zúčastnil se bojů na Kolubaře, podílel se na dobytí Lazarevace, kde vzal do zajetí 2000 srbských vojáků, a následně se vyznamenal přechodem Driny. V té době se ale u něj začal projevovat revmatismus a k datu 1. ledna 1915 odešel z aktivní služby na frontě. Stal se velitelem v Innsbrucku a 1. května 1915 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. V únoru 1916 se vrátil na bojiště a jako velitel 54. pěší divize bojoval na východní frontě.[9] V září 1916 se ze zdravotních důvodů znovu stáhl do zázemí, krátce byl velitelem v Budapešti a v letech 1916–1917 znovu v Innsbrucku.[10] Nakonec byl od října 1917 do konce války velitelem v Litoměřicích.[11] K datu 10. května 1918 dosáhl hodnosti titulárního polního zbrojmistra.[12] V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919[13] a od té doby žil v soukromí. Krátce pobýval ve Štýrském Hradci, později žil v severních Čechách. Zemřel v Střekově a je pohřben v Ústí nad Labem.[14]

Tituly ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1916 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Drinamünde odvozeného od zásluh na řece Drině v roce 1914. Šlechtický titul Edler von mu byl udělen ještě za vlády Františka Josefa v září 1916, formality spojené s vydáním diplomu byly dokončeny až 12. února 1917 za vlády Karla I.[15] Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[16]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. matrika narození Drmoul
  2. matrika úmrtí Ústí nad Labem
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 195, 554 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1901; Vídeň, 1900; s. 201 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1907; Vídeň, 1906; s. 179 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 177, 424 dostupné online
  7. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 311 dostupné online
  8. Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 8 dostupné online
  9. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Přehled velitelů v Innsbrucku za první světové války na webu weltkriege.at dostupné online
  11. Přehled velitelů v Litoměřicích za první světové války na webu weltkriege.at dostupné online
  12. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  13. Služební postup Franze Daniela in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 33 dostupné online
  14. Hrob Franze Daniela von Drinamünde na webu Spolek pro vojenská pietní místa dostupné online
  15. VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2023; Praha, 2015; s. 74–75 (heslo Daniel z Drinamünde) ISBN 978-80-905324-5-8
  16. Přehled řádů a vyznamenání Franze Daniela in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 167 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]