Přeskočit na obsah

Ignaz von Korda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ignaz von Korda
Velitel v Přemyšlu
Ve funkci:
25. listopadu 1916 – 1. prosince 1917
PředchůdceArtur Materna
NástupceViktor Njegovan
Velitel 11. armádního sboru na východní frontě
Ve funkci:
27. března 1915 – 30. června 1916
PředchůdceStjepan Ljubičić
NástupceHugo von Habermann
Velitel jezdecké divize v Krakově
Ve funkci:
7. listopadu 1911 – 27. března 1915
PředchůdceKarl hrabě von Huyn
NástupceSiegmund von Micewski
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1915), polní podmaršál (1912), generálmajor (1908)

Narození12. září 1858
Josefov
Úmrtí11. prosince 1918 (ve věku 60 let)
Vídeň
Titulsvobodný pán (1917)
Profesevoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignaz svobodný pán von Korda (německy Ignaz Vinzenz Camillus Freiherr von Korda) (12. září 1858 Josefov11. prosince 1918 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil v roce 1877 jako absolvent vojenské akademie, sloužil u různých jednotek jezdectva, uplatnil se také jako pedagog a důstojník generálního štábu. Za první světové války byl divizním velitelem na východní frontě, kde po počátečních úspěších dosáhl hodnosti generála jezdectva (1915) a stal se velitelem 11. armádního sboru (1915–1916). Během Brusilovovy ofenzívy byl nucen ustupovat a v létě 1916 byl z fronty odvolán. Po půlroce mimo aktivní službu zastával v letech 1916–1917 méně důležitou funkci posádkového velitele v Přemyšlu. V roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Generál Ignaz von Korda

Byl synem vojenského lékaře Ignáce Kordy (1808–1872), který pocházel z Čech[1] a v roce 1869 byl povýšen do šlechtického stavu.[2] Ignaz studoval na gymnáziu v rodném Josefově, první vojenskou průpravu získal na kadetní jezdecké škole v Sankt Pölten a v letech 1873–1877 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.[3] Do armády vstoupil v roce 1877 jako poručík ke 4. pluku dragounů v Salzburgu. V letech 1881–1883 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1882) byl poté zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.[4] Sloužil u 11. dragounského pluku ve Velykich Mostech ve východní Haliči a v roce 1889 byl povýšen na kapitána, několik let působil jako pedagog na jezdecké akademii v Hranicích, kde vyučoval taktiku a průzkum terénu.[5] Po opětovné službě u 4. dragounského pluku ve Vídeňském Novém Městě působil v roce 1895 krátce u 11. pěší divize ve Lvově. Téhož roku byl povýšen na majora (1895)[6] a poté působil přímo u generálního štábu ve Vídni, kde byl přidělen k úřadu generálního inspektora jezdectva Aloise Paara a v roce 1898 dosáhl hodnosti podplukovníka.[7] V roce 1901 získal hodnost plukovníka a v letech 1901–1907 byl velitelem 9. husarského pluku v Šoproňi.[8][9][10]

V letech 1907–1911 byl velitelem 8. jezdecké brigády v Záhřebu[11] a v roce 1908 byl povýšen do hodnosti generálmajora.[12] V roce 1911 přešel jako velitel 7. jezdecké divize do Krakova[13][14] a v roce 1912 dosáhl hodnosti polního podmaršála.[15][16] Na začátku první světové války byl se svou divizí začleněn do armádní skupiny generála Kummera a zúčastnil se bojů na východní frontě.[17] V říjnu 1914 byl přeřazen k 2. armádě a bojoval v Karpatech. Po úspěšné ofenzívě u Gorlice-Tarnówa byl k datu 1. září 1915 povýšen do hodnosti generála jezdectva[18][19][20] a převzal velení 11. armádního sboru.[21][22][23] Během Brusilovovy ofenzívy nedokázal zastavit ruský postup a koncem června 1916 byl odvolán z velitelského postu. Od prosince 1916 byl velitelem pevnosti Přemyšl,[24] kde setrval do prosince 1917,[25] poté byl již mimo aktivní službu. Zemřel ve Vídni krátce po skončení první světové války a je pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Díky otcově nobilitaci užíval od roku 1869 prostý šlechtický titul Edler von a v roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[26] V roce 1916 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[27] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[28]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1905 se ve Vídni oženil s baronkou Zdenkou Stanislavou Laminetovou z Arztheimu (1874–1946),[29] vnučkou Josefa Lamineta (1807–1876), prezidenta zemského soudu v Brně.[30] Z manželství se narodily dvě děti, syn Anton Ignaz (*1907) a dcera Marie Antonie (*1911). Ve Vídni rodina žila v honosném nájemním domě v ulici Pratestrasse 30.[31] Zdenka Laminetová byla předtím poprvé provdaná za c. k. poručíka barona Adolfa Kutscheru (1869–1896), z tohoto manželství pocházela dcera Helena (*1896), později provdaná baronka Possannerová.[32][33]

Ignazova sestra Marie (1857–1922) byla manželkou česko-německého spisovatele a dramatika Gustava Pawikowskiho (1851–1916),[34] který mimo jiné proslul jako překladatel básnického díla Jana Nerudy do němčiny.[35]

  1. MUDr. Ignác Korda na webu geni.com dostupné online
  2. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1923; Gotha, 1923; s. 324 dostupné online
  3. SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 75 dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 161, 532 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 536, 891 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 81, 169 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeń, 1899; s. 105, 199 dostupné online
  8. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 278 dostupné online
  9. Přehled velitelů husarských pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1906; Vídeň, 1905; s. 171, 748 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 149, 171 dostupné online
  12. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 310 dostupné online
  13. Přehled velitelů divizí jezdectva rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 135, 181 dostupné online
  15. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres; Vídeň, 1912; s. 7 dostupné online
  16. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeń, 1913; s. 318 dostupné online
  17. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě na webu austro-hungarian army dostupné online
  18. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  19. Služební postup Ignaze Kordy in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 92 dostupné online
  20. Přehled generálů jezdectva rakousko-uherské armády na webu valka.cz dostupné online
  21. Generale und Obersten; Vídeň, 1915; s. 4 dostupné online
  22. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  23. 11. armádní sbor rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu weltkriege.at dostupné online
  24. Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1916; s. 3 dostupné online
  25. Velitelé Přemyšlu 1914–1918 na webu weltkriege.at dostupné online
  26. ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 65 ISSN 0036-5246
  27. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1917; Vídeň, 1917; s. 309 dostupné online
  28. Přehled řádů a vyznamenání Ignaze Kordy in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1917; s. 17 dostupné online
  29. Zdenka Laminetová z Arztheimu na webu geni.com dostupné online
  30. VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2020; Praha, 2013; s. 251–253 ISBN 978-80-905324-1-0
  31. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1929; Gotha, 1929; s. 367 dostupné online
  32. Adolf Kutschera na webu geni.com dostupné online
  33. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1901; Gotha, 1901; s. 396 dostupné online
  34. Marie Pawikowsky na webu geni.com dostupné online
  35. Ottův slovník naučný, díl XIX.; Praha, 1902 (reprint 2000); s. 367 (heslo Gustav Pawikowski) ISBN 80-7185-274-0

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]