Přeskočit na obsah

Ludwig von Fabini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwig von Fabini
Velitel 17. armádního sboru
Ve funkci:
1917 – 1918
PředchůdceKarel Křítek
Nástupcefunkce zanikla
Velitel 6. armádního sboru
Ve funkci:
1916 – 1917
PředchůdceArthur Arz von Straußenburg
NástupceFrigyes Csanády
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1918), polní podmaršál (1914), generálmajor (1911)

Narození6. července 1861
Mediaș
Úmrtí11. prosince 1937 (ve věku 76 let)
Temešvár
Profesevoják
CommonsLudwig von Fabini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig Hermann von Fabini (6. července 1861 Mediaș (Medgyes), Sedmihradsko11. prosince 1937 Temešvár) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1882 a jako štábní důstojník vystřídal působení u různých posádek v celé monarchii, byl také úředníkem u centrálních institucí ve Vídni. Za první světové války bojoval v Itálii a v roce 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty. V závěru války byl velitelem na východní frontě, po rozpadu monarchie byl penzionován (1919) a od té doby žil v soukromí.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Ludwig von Fabini

Pocházel z italské rodiny usazené v Sedmihradsku, byl synem středoškolského profesora Johanna Fabiniho (1825–1899), matka Josefa, rozená Aunerová (1832–1901) byla dcerou starosty v Mediașu, Ludwigově rodišti. Zde také absolvoval základní vzdělání, poté studoval na vojenské škole v Praze (1878–1880). Jako poručík byl zařazen k pěšímu pluku č. 36 v Praze (1879).[1] V letech 1887–1889 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a jako nadporučík byl přidělen k důstojnickému sboru generálního štábu. Jako štábní důstojník působil ve Lvově, Vídni, Innsbrucku a Prešpurku, mezitím postupoval v hodnostech a jako kapitán (1893) pracoval tři roky na ministerstvu války,[2] poté byl přeložen k 48. pěšímu pluku v Prešpurku. Krátce zastával funkci šéfa štábu 33. pěší divize v Komárně a téhož roku byl jako major (1899) přidělen do císařské vojenské kanceláře.[3][4] V roce 1902 byl povýšen na podplukovníka a byl velitelem praporu 14. pěšího pluku v Bregenzu.[5] Jako plukovník (1905) poté strávil delší dobu jako šéf štábu 5. armádního sboru v Prešpurku (1906–1911).[6]

Erb rodu Fabini

V roce 1911 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 11. pěší brigády u 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci.[7][8] Na začátku první světové války byl se svou brigádou povolán na východní frontu, kde se zúčastnil bojů v Haliči. V září 1914 se stal velitelem 8. pěší divize[9] a k datu 1. listopadu 1914 byl povýšen na polního podmaršála.[10] Bojoval v Karpatech a v prosinci 1914 vedl protiútok v bitvě u Limanowe–Łapanówa. V létě 1915 byl se svou divizí převelen na italskou frontu, kde se zúčastnil ofenzívy v Tyrolsku. Od srpna 1916 byl velitelem 6. armádního sboru a nakonec v lednu 1917 převzal velení 17. armádního sboru na Dněstru.[11] Zúčastnil se obrany proti Kerenského ofenzívě a k datu 1. března 1918 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.[12] Nakonec vedl závěrečné boje rakousko-uherské armády na Ukrajině.

K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován,[13] poté žil střídavě ve svém rodišti a ve Štýrském Hradci, nakonec se v roce 1934 usadil v Temešváru, kde také zemřel. Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel a byl autorem několika publikací autobiografického charakteru z doby první světové války.

Jeho strýcem byl Ludwig Fabini (1830–1906), který byl také rakousko-uherským generálem. Další strýc Teofil Fabini (1822–1908) byl právníkem a v letech 1886–1889 ministrem spravedlnosti Uherského království.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1912 byl povýšen do šlechtického stavu (Edler von Fabini). Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[14]

  1. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 230 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 172 dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1902; Vídeň, 1901; s. 88, 202 dostupné online
  4. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 33 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 444 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 128, 176 dostupné online
  7. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 6 dostupné online
  8. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 86 dostupné online
  9. Přehled divizních velitelů rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Generale und Obersten; Vídeň, 1915; s. 6 dostupné online
  11. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  13. Služební postup Ludwiga von Fabiniho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 43 dostupné online
  14. Přehled řádů a vyznamenání Ludwiga von Fabiniho in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 18 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]