Přeskočit na obsah

Rudolf Braun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Rudolf von Braun
Velitel 12. armádního sboru
Ve funkci:
1917 – 1918
PředchůdceJohann von Henriquez
Nástupcefunkce zanikla
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-uherská armáda
Znak Československa Československá armáda
Hodnostgenerál III. třídy v.v. (1920), polní zbrojmistr (1918), polní podmaršál (1914), generálmajor (1911)

Narození28. června 1861
České Budějovice
Úmrtí15. dubna 1920 (ve věku 58 let)
Vídeň
Profesevoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf von Braun (28. června 1861 České Budějovice15. dubna 1920 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent Technické vojenské akademie získal titul inženýra a poté byl důstojníkem dělostřelectva u řady posádek. Za první světové války byl nejprve pověřen obranou Dalmácie, později byl převelen na východní frontu, kde bojoval až do konce války.[1] V roce 1918 dosáhl druhé nejvyšší vojenské hodnosti polního zbrojmistra a téhož roku byl povýšen do šlechtického stavu. Po zániku monarchie mu byla přiznána hodnost generála ve výslužbě v československé armádě (1920).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré řemeslnické rodiny z Plané, narodil se ale v Českých Budějovicích, kde také absolvoval gymnázium. V letech 1879–1882 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a do armády nastoupil jako poručík u 1. ženijního pluku v Praze. Později získal titul inženýra (1889) a v hodnosti nadporučíka byl přeložen do pevnosti v Přemyšlu. V roce 1895 byl povýšen na kapitána, sloužil v Trebinji a Tridentu, od roku 1898 byl přidělen k velitelství 11. armádního sboru ve Lvově. Poté vystřídal službu v Kotoru a znovu v Trebinji, jako podplukovník (1902) byl tři roky velitelem praporu u 102. pěšího pluku v Praze. V roce 1905 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1907–1911 byl velitelem 25. pěšího pluku v Lučenci.[2][3]

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora[4] a do začátku první světové války byl velitelem pevnosti v Trebinji.[5] V roce 1914 byl pověřen vedením obrany dalmatského pobřeží a k datu 1. listopadu 1914 získal hodnost polního podmaršála.[6] V listopadu 1915 zformoval armádní skupinu Braun určenou pro dobytí Černé Hory, které proběhlo počátkem roku 1916. Následně převzal velení 47. pěší divize,[7] s níž dále bojoval v Albánii a dostal se až k přístavu Drač. V roce 1917 kvůli onemocnění pobýval několik měsíců mimo aktivní službu, na podzim 1917 byl převelen na východní frontu, kde převzal velení 12. armádního sboru.[8][9] V průběhu roku 1918 okupoval Ukrajinu a k datu 1. února 1918 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[10][11] V roce 1918 byl také povýšen do šlechtického stavu (Edler von Braun).[12] Se svými jednotkami obsadil Oděsu a pronikl až k ústí Donu.

V závěru první světové války stáhnul své jednotky z Ukrajiny a usadil se ve Vídni. K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován,[13] ale jako rodák z Čech požádal o zařazení do nově vzniklé československé armády. K datu 1. února 1920 obdržel čestnou hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.[14] Zemřel již o tři měsíce později ve Vídni[15] a byl pohřben do rodinné hrobky na nově otevřeném městském hřbitově v Plané.[16][17]

Řády a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, za první světové války i v zahraničí.[18]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. ŠAJTAR, Jaroslav: Zapomenutí generálové: Úspěšní Češi ve vedení rakousko-uherské armády in: Reflex, 2017 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 182, 287 dostupné online
  3. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 311 dostupné online
  4. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 8 dostupné online
  5. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 119, 134 dostupné online
  6. Generale und Obersten; Vídeň, 1915; s. 6 dostupné online
  7. Přehled divizních velitelů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1917; s. 5 dostupné online
  9. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Rudolf Braun na webu weltkriege dostupné online
  12. ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 34 ISSN 0036-5246
  13. Služební postup Rudolfa Brauna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 27 dostupné online
  14. Přehled československých generálů ve výslužbě na webu valka.cz dostupné online
  15. KOUDELKOVÁ, Jana: Češi ve Vídni; Jihomoravský kraj, 2013; s. 110 ISBN 978-80-260-5548-8
  16. Hrobka rodiny Braunů na webu Města Planá; s. 110–111 dostupné online
  17. Hrobka Rudolfa Brauna na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online
  18. Přehled řádů a vyznamenání Rudolfa Brauna in: STEINER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee; Vídeň, 1992; s. 16 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]