Přeskočit na obsah

Vojinovićové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vojinovićové
Војиновићи
Vojinoviči
 Srbská říše 13551373 Bosenský banát 
Moravské Srbsko 
Brankovićovo Srbsko 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Území Vojinovićů za vlády Nikoly Altomanoviće.
Obyvatelstvo
Státní útvar
Srbská říšeSrbská říše Srbská říše (13551371 vazalem)
Státní útvary a území
Předcházející
Srbská říše Srbská říše
Následující
Bosenský banát Bosenský banát
Moravské Srbsko Moravské Srbsko
Brankovićovo Srbsko Brankovićovo Srbsko

Vojinovićové (srbsky Војиновићи, Vojinovići) byla šlechtická rodina, která hrála významnou roli během existence středověkého Srbska. Po rozpadu srbské říše plně ovládali část srbského území s městem Užice a okolními městy.

Po smrti Štěpána Dušana a rozpadu carství se Vojinovićům podařilo zaplnit částečné mocenské vakuum, které v dané době vzniklo. Vojinovićové získali dostatečný vliv i moc k tomu, aby ovládli velkou část tehdejšího státu. Vedoucí úlohu v rodu měli nejprve Vojislav Vojinović (13551363) a následně jeho bratranec Nikola Altomanović (13661373). Své jméno má rod podle zakladatele Vojina, který byl místním správcem okolí dnešního města Gacko během existence Dušanovy vlády.

Během největšího úspěchu rodu se území, které Vojinovićové kontrolovali, rozprostíralo od hranic Dubrovnické republiky na západě, až po Boku kotorskou na jihu a Zvečan na jihovýchodě.

Erb Vojinovićů

Konec Vojinovićů znamenal rok 1373, kdy proti jejich poslednímu vládci vyslali společné vojsko Lazar Hrebeljanović, Tvrtko I. Kotromanić a Ludvík I. Nikola Vojinović byl následně zajat, uvězněn v užickém hradě a oslepen. Jeho území si rozdělili ostatní vládci.

Zmínky o Vojinovićich se dochovaly v srbské ústní lidové poezii (tzv. předkosovské). Vznik některých dnes středověkých památek na území Srbska a sousedních států je připisován právě rodu Vojinovićů (např. Vojinovićův most ve Vučitrnu) apod.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vojinovići na srbské Wikipedii.


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]