Přeskočit na obsah

Střední angličtina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Střední angličtina
RozšířeníAnglie, Skotsko do 16. století
Počet mluvčíchmrtvý jazyk
KlasifikaceZápadogermánské jazyky
PísmoLatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2enm (B)
enm (T)
ISO 639-3enm
Ethnologueenm
Wikipedie
není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Střední angličtina (anglicky Middle English) je označení pro vývojovou fázi angličtiny, která se užívala v Anglii od 11. do 15. století. Je tedy nástupcem staré angličtiny a předchůdcem raně moderní angličtiny. Souběžně se z northumbrijského dialektu staroangličtiny ve Skotsku vyvinula raná skotština.

Na rozdíl od staré angličtiny se střední angličtina nikdy nepsala jinak než latinkou. I ta však byla rozšířena o několik znaků (æ, ð, ȝ …) z anglosaského futhorku známého ze staré angličtiny.

Gramatika střední angličtiny je podstatně jednodušší než gramatika staré angličtiny. U mluvnických čísel jsou známa čísla jednotná (singulár) a množná (plurál), již zde však není číslo dvojné (duál). I ohýbání se ve střední angličtině vyskytuje mnohem méně než ve staré. Tím se střední angličtina blíží více analytickému jazyku. Přesto je středoanglická gramatika stále složitější než gramatika moderní angličtiny. Z lexikálního hlediska došlo k výraznému obohacení jazyka rozsáhlými výpůjčkaminormanské francouzštiny, která byla jazykem privilegované vrstvy od ovládnutí Anglie Normany (1066) do 14. století.

Vývoj a použití

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj rané střední angličtiny není dobře zdokumentován, protože po normanském záboru bylo její písemné užívání jen omezené. Rozkvět střední angličtiny jako literárního jazyka spadá do 14. století. K nejvýznamnějším literárním památkám patří překlad bible, na kterém se podílel Jan Viklef, a Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera.

V 15. století se začal londýnký dialekt střední angličtiny prosazovat jako úřední jazyk, tzv. Chancery Standard („kancléřský standard“), v některých úředních oblastech zůstala v užívání latina (církevní oblast) a francouzština (Law French v justici). Písemná podoba tohoto standardu, rozšířeného i díky knihtisku, se stala základem pro anglický pravopis, který se koncem tohoto období začal kodifikovat. V té době však také začaly velké samohláskové změny angličtiny pokračující až do 17. století, které jsou důvodem zřetelného rozdílu mezi anglickou výslovností a pravopisem, tedy mezi vyslovanými samohláskami a jejich grafickou reprezentací písmeny.

Příklady

[editovat | editovat zdroj]

Číslovky

[editovat | editovat zdroj]
Středoanglicky Česky
oon jeden
two dva
thré tři
fowre čtyři
five pět
syxe šest
sevene sedm
eighte osm
nyne devět
ten deset

Vzorový text

[editovat | editovat zdroj]
Whan that Aprill with his shoures soote
The droghte of March hath perced to the roote,
And bathed every veyne in swich licour
Of which vertu engendred is the flour;
Whan Zephirus eek with his sweete breeth
Inspired hath in every holt and heeth.

Otčenáš (modlitba Páně):

Oure fadir, that art in heuenes,
halewid be thi name;
thi kyngdoom come to;
be thi wille don in erthe,
as in heuene:
ȝyue to vs this dai oure breed ouer othir substaunce;
and forȝyue to vs oure dettis,
as we forȝyuen to oure dettouris;
and lede vs not in to temptacioun,
but delyuere vs from yuel. Amen.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]