Přeskočit na obsah

Volby do Knesetu 1973

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Izrael

Izrael

Součást seriálu:

Politický systém Státu Izrael






Volby do 8. Knesetu se v Izraeli konaly 31. prosince 1973. Výsledkem bylo výrazné vítězství strany Ma'arach dosavadní ministerské předsedkyně Goldy Meirové. Volební účast byla 76,9 %

strana hlasů % hlasů křesel na začátku
funkčního období 
křesel na konci
funkčního období
Ma'arach[p 1][p 2][p 3][p 4] 621 183 39,6 % 51 49
Likud[p 5] 473 309 30,2 % 39 40
Národní náboženská strana 130 349 8,3 % 10 10
Náboženská fronta Tóry[p 6] 60 012 3,8 % 5 0
Nezávislí liberálové[p 5] 56 560 3,6 % 4 3
Rakach 53 353 3,4 % 4 4
Rac[p 1] 35 023 2,2 % 3 2
Pokrok a rozvoj[p 2] 22 604 1,4 % 2 0
Moked 22 147 1,4 % 1 1
Arabská kandidátka pro beduíny a venkovany[p 2] 16 408 1,0 % 1 0
Černí panteři 13 332 0,9 % 0 0
Kach 12 811 0,8 % 0 0
Meri 10 469 0,7 % 0 0
Hnutí za sociální rovnost 10 202 0,7 % 0 0
Spolupráce a bratrství 9 949 0,6 % 0 0
Modrobílí panteři 5 945 0,4 % 0 0
Hnutí bratrství 4 433 0,3 % 0 0
Izraelská arabská kandidátka 3 269 0,2 % 0 0
Jemenská kandidátka 3 195 0,2 % 0 0
Socialistická revoluční kandidátka 1 201 0,1 % 0 0
Lidové hnutí 1 101 0,1 % 0 0
celkem 1 566 855 100 % 120 120
Jednotná arabská kandidátka[p 2] - - 0 3
Agudat Jisra'el[p 6] - - 0 3
Poalej Agudat Jisra'el[p 6] - - 0 2
Frakce nezávislých socialistů[p 1] - - 0 2
Mordechaj Ben Porat[p 3] - - 0 1
Ja'ad – Hnutí občanských práv[p 1] - - 0 0
Mapam[p 4] - - 0 0

Osmnáctý Kneset

[editovat | editovat zdroj]

Stávající ministerská předsedkyně Golda Meirová ze strany Ma'arach vytvořila šestnáctou vládu 10. března 1974.[1] Koaliční vláda zahrnovala Národní náboženskou stranu a Nezávislé liberály a měla 22 ministrů. Golda Meirová rezignovala 11. dubna 1974 po zveřejnění předběžné zprávy Agranatovy komise, která byla jmenována k prošetření pochybení během jomkipurské války.[2]

Ve straně Ma'rach nahradil Meirovou Jicchak Rabin, který 3. července 1974 se stavil sedmnáctou vládu, která zahrnovala strany Kac, Nezávislé liberály, Pokrok a rozvoj a Arabskou kandidátku pro beduíny a venkovany.[3] Nová vláda měla 19 ministrů. Později, 30. října, do vlády vstoupila Národní náboženská strana a 6. listopadu z ní vystoupila strana Rac. Vláda pak měla 21 ministrů.

Dne 22. prosince 1976 podal premiér Rabin demisi vlády do rukou prezidenta. Učinil tak poté, co byla vládě v parlamentu vyslovena nedůvěra (v hlasování se zdržela vládní Národní náboženská strana, kterou proto Rabin vyloučil z vlády). Hlasování o nedůvěře vyvolala strana Agudat Jisra'el kvůli porušení šabatu při příletu stíhacích strojů pro Izraelské vojenské letectvo.[4]

  1. a b c d Arje Eliav opustil Ma'arach a společně s poslanci strany Rac vytvořil novou stranu Ja'ad - Hnutí občanských práv. Nová strana se později rozpadla, když Eliav a Marcia Freedman stranu opustili, aby založili Frakci nezávislých socialistů, zatímco Šulamit Aloniová a Boaz Moav se vrátili do strany Rac.
  2. a b c d Strana Pokrok a rozvoj a Arabská kandidátka beduínů a venkovanů se sloučili s Ma'arachem (se, kterým již dříve byly provázané), načež obě strany Ma'arach opustily založily Jednotnou arabskou kandidátku.
  3. a b Mordechaj Ben Porat vystoupil z Ma'rachu a zůstal nezařazeným poslancem.
  4. a b Mapam se oddělila od Ma'arachu, ale krátce poté se s ním opět spojila.
  5. a b Hillel Seidel přešel od Nezávislých liberálů do Likudu.
  6. a b c Aliance Náboženská fronta Tóry se rozpadla na Agudat Jisra'el a Poalej Agudat Jisra'el.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Israeli legislative election, 1973 na anglické Wikipedii.

  1. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. ISBN 80-7257-740-9. S. 455.  [Dále jen: Izrael: Dějiny.]
  2. Biography of Golda Meir (Meyerson) [online]. Zionism and Israel [cit. 2010-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Factional and Government Make-Up of the Eighth Knesset [online]. Kneset [cit. 2010-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Izrael: Dějiny. s. 464-466

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČEJKA, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. 3. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2009. 278 s. ISBN 978-80-87029-39-8. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]